Její tvář znají generace diváků na obou stranách bývalého Československa. Stala se ikonou slovenského filmu a divadla, ale její popularita dalece přesáhla hranice rodné země. Dnes je jí přes osmdesát, stále však oslňuje svým šarmem, elegancí a profesionalitou. Její životní příběh je plný zvratů, bolesti i radosti. Prošla si peklem domácího násilí, zažila hlubokou lásku i ztrátu milovaného člověka. Navzdory všem ranám osudu si však zachovala optimismus. Poznáte tuto výjimečnou ženu na fotce z roku 1967?
Od astronomie k herectví
Málokdo by hádal, že tato ikona slovenského herectví o kariéře před kamerou vůbec neuvažovala. „Herectví jsem původně nechtěla studovat vůbec,“ přiznala v jednom z rozhovorů. Kvůli špatnému kádrovému posudku ale neměla na vybranou. „Skončila jsem na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Nebylo jednoduché se s tím smířit. Bylo mi 17 let a ani já sama jsem tehdy nevěděla, co chci dělat,“ vylíčila.
Zpočátku se za svůj obor dokonce styděla. „Když se mě lidé ptali, lhala jsem. Říkala jsem, že jednou budu jako astronomka Ludmila Pajdušáková nebo zpěvačka Judita Čeřovská,“ vzpomíná s úsměvem. Osud tomu však chtěl jinak a z mladé dívky se postupně stala jedna z nejvýraznějších hereček své generace.
Hvězda stříbrného plátna
Před kamerou poprvé stanula už v 16 letech, kdy si zahrála ve filmu Dáždnik svätého Petra. Byl to začátek hvězdné kariéry, která trvá dodnes. V 60. letech patřila k nejvyhledávanějším herečkám československého filmu. Její krása a talent ji předurčily k rolím mladých, často komplikovaných hrdinek. Svou všestrannost prokázala i v komediích, například Sladké hry minulého léta.
Přestože ji proslavil film, její skutečnou láskou bylo vždy divadlo, kde ztvárnila desítky nezapomenutelných rolí. A i ve svých 82 letech stále vystupuje na prknech, která znamenají svět. „Netěším se do důchodu. Strašně mě znervózňuje, když v rádiu začnou týden slovy, že je tu zase pondělí a je třeba jít do práce. A co bychom jiného dělali? Já si neumím představit, co bych v důchodu dělala,“ zamyslela se v jednom z rozhovorů.
Životní zkoušky
Za svou dlouhou kariéru získala mnoho ocenění, včetně titulu slovenská herečka století. Její osobní život však nebyl vždy tak zářivý. První manželství s lékařem Ivanem Horským se změnilo v noční můru plnou fyzického i psychického týrání. „Ivan se k ní choval jako hrubián. Hodně ji bil a žárlil na každého,“ vzpomínal herec Juraj Slezáček. Trvalo dlouhých sedm let, než se jí podařilo z tohoto vztahu vymanit. Naštěstí pak do jejího života vstoupil muž, který jí přinesl lásku a štěstí.
Kostýmní výtvarník a pedagog Milan Čorba se stal její životní láskou. „Milan byl vysloveně městský člověk, říkávala jsem mu kavárenský povaleč, ale byl to vtip,“ vzpomínala s úsměvem. Po jeho boku prožila šťastných třicet šest let.„V našem manželství jsme nepěstovali ten model typu: Miláčku, co by sis přál k snídani? Miláčku, uvážu ti kravatu,“ prozradila herečka. Jejich štěstí však ukončila Milanova nemoc. Zemřel v roce 2013 na rakovinu tlustého střeva.
Síla v práci
Ztráta milovaného manžela ji hluboce zasáhla. „Od té doby už jen tak přežívám. Hodně pracuji, práce mi pomáhá dále žít,“ svěřila se. I ve svém pokročilém věku stále natáčí a hraje v divadle. Nedávno ji diváci mohli vidět například v seriálu Doktor Martin. „Není pravda, že čas léčí. U mne to neplatí. Od té doby, co zemřel, svátky přestaly existovat,“ přiznala. Přesto se nevzdává a svou energii věnuje práci a rodině.
Legenda Emília Vášáryová
Poznali jste? Ano, tou tajemnou tváří z obálky časopisu z roku 1967 není nikdo jiný než Emília Vášáryová. Herečka, která svým talentem a krásou okouzlila generace diváků. Žena, která prošla mnoha životními zkouškami, ale nikdy neztratila svou důstojnost a lásku k herectví. Je živoucím důkazem toho, že skutečná krása a talent jsou nadčasové.
Zdroje: zeny.iprima.cz, www.rtvs.sk, /www.krajskelisty.cz