Nevěstince byly na Himmlerův popud zřízeny v desítce koncentračních táborů, nevyjímaje Osvětim, Buchenwald a Dachau. Z rasových důvodů nebylo dovoleno, aby zde pracovaly dívky židovského původu, takže se kandidátky na pozici táborových prostitutek vybíraly z řad německých a slovanských vězeňkyň. Práce jim byla nabídnuta hned při výstupu z transportu. Dozorci oslovovali zejména krásné a zdravě vypadající ženy ve věku 20 až 30 let a říkali jim, že pro ně mají možnost lehčí práce za více chleba.

Některé oslovené nabídku vzápětí odmítly, když se dozvěděly, o jakou práci se vlastně jedná. Řada z nich ale přijala. Měly tak větší naději, že tvrdé podmínky v koncentračním táboře přežijí.

Nejprve je čekala důkladná lékařská prohlídka a sterilizace. Nacističtí lékaři nechtěli připustit, aby prostitutky otěhotněly nebo přenášely pohlavní nemoci. Před pohlavním stykem si jak dívka, tak zákazník museli pomazat genitálie desinfekčním krémem. Aktu, který nesměl trvat déle než 15 minut a musel být vykonán výhradně v misionářské poloze, osobně přihlížel dozorce z řad SS. Každá žena takto obsloužila kolem osmi vězňů za večer.

Nacisté měli rovněž kontrolovat, aby se němečtí vězni stýkali výhradně s německými prostitutkami a slovanské příslušnice s muži slovanskými. Židé a Rusové na pohlavní styk z pohledu Hitlerovy ideologie vůbec neměli nárok. Sami dozorci služeb táborových prostitutek využívat nesměli, pravidlo ale často porušovali.

Fotograf z osvětimského studia Wilhelm Brasse po válce vzpomínal, že dívky přicházely do bloku 24 uvolněné a veselé: "Všechny byly velmi krásné, i když Polky byly mnohem přitažlivější - Němky byly blonďaté a tlusté. Vtipkovaly a před fotoaparátem se chichotaly. Byly plné naděje, že jim tahle práce zachrání život."

Mnohým z nich prostituce život skutečně zachránila, protože bydlely v teplých a plně zařízených pokojích, mohly nosit hřejivé oblečení a dostávaly mnohem více jídla než ženy z ostatních ubikací. Navíc podstupovaly pravidelné zdravotní prohlídky a celkově o ně bylo dobře postaráno. Jejich osudy však nikdy nebyly přesněji zmapovány, protože se o nich po válce přirozeně styděly mluvit.

Otázkou zůstává, zda patnáct minut s prostitutkou bylo pro zbité a sedřené vězně opravdu odměnou. Do nevěstince často přicházeli zkrvavení a vyhladovělí, na pohlavní styk kolikrát neměli ani sílu. Jeden z pamětníků popsal, jak zástupce velitele osvětimského tábora Hans Aumeier s nadšením vyvolával čísla vzorně pracujících vězňů a rozdával jim kupóny do nevěstince. "Jedním z odměněných byl i profesor chemie Henryk Mianowski. Měl velké potíže esesákovi vysvětlit, že by raději přivítal kus chleba nebo o něco více polévky," vyprávěl svědek.

Historici se proto dnes kloní k názoru, že kupón na sex nebyl v koncentračních táborech žádnou odměnou, ale spíš dalším nástrojem k ponížení vězněných.