I přesto, že rudá planeta vypadá na první pohled pustě a trochu nudně, neustále vědce překvapuje tím, co všechno se na ní odehrává. Ať jde o nález podivných skal, tektoniku nebo rotující sloupy prachu poháněné větrem.
Vypadají zcela obyčejně. Pomáhají ale odhalit, jak se formovala krajina oběžnice a zároveň odpovídají na řadu otázek o historii tělesa a jeho klimatických podmínkách. „Díky větrným vírům se prach dostává do atmosféry Marsu. Ten pak přispívá k pohlcování tepla a podporuje mrazivé počasí,” vysvětluje Mark Lemmon z Texas A&M University v College Station.
Prachový ďábel na Marsu
Prachoví čertíci se totiž neobjevují všude. Vytváří se pouze v místech s nízkým tlakem již tak dost řídké atmosféry. Ke svému vzniku zároveň potřebují dostatečně nahřátý povrch. Tato kombinace způsobí, že vzduch převezme teplo, začne stoupat nahoru a točit se. Tornádo pak zvedá volný prach.
Tyto víry o délce až 8 kilometrů vytvářejí pozoruhodné obrazce a také strašidelné zvuky. Ty zachytil rover Perseverance pomocí svého palubního mikrofonu SuperCam na konci letošního září. Jde vůbec o první nahrávku prachového ďábla v historii jejich výzkumu.
„Větrný poryv se blížil k vozítku. Naštěstí jsme měli zapnutý nejen zvuk a kameru, ale také meteorologické senzory,” říká Dr. Naomi Murdoch z Université de Toulouse. „Díky tomu se nám podařilo vír dobře charakterizovat.”
Tornádo na rudé planetě
Vědecký tým zjistil, že ďábel dosahoval výšky nejméně 118 metrů a byl široký 25 metrů. Pohyboval se rychlostí 5 metrů za sekundu. „Když jsme si pustili záznam, slyšeli jsme hluk, pak relativní ticho a pak zase hluk. Tornádo se tak překulilo přesně přes rover,” popisuje Murdoch.
Zajímavostí ale je, že oko poryvu bylo i tak dost aktivní. „Je to neobvyklé dokonce i pro Mars. Nejsme si jistí, proč byl prach stále ve středu víru. Možná proto, že se ďábel zatím formoval.”
Zdroj: