Mladý muž vystupující jen pod jménem Markus je první úředně povolený gigolo ve Spojených státech. Pracuje v malém rodinném nevěstinci Shady Lady Ranch hluboko v Nevadské poušti. Otevírací doba: denně od sedmi ráno do půlnoci s výjimkou pondělí, kdy bordelík otevírá až o půl dvanácté.
Po půlnoci se nepracuje, to by odbory nedovolily! Za hodinu intimní blízkosti (o lásce se asi nedá mluvit) Markus požaduje v přepočtu 4500 Kč, za celou noc chce 40 000 Kč. Manželské páry jsou vítány, homosexuálové nikoli.
Sigmund Freud by mi rozuměl
Tetovaný pořízek jezdící 12 let starým vozem Honda Civic se rázem stal v USA celebritou. Gigolů jsou zde jistě spousty, pouze tento jediný ale má na svou živnost „papír“.
Pornografie je degradující nudná záležitost,“ soudí muž s citlivým srdcem otevřeným každé solventní ženě. „Moje povolání ale dává radost a štěstí. Každá žena je mi vítána – nezáleží na kráse, věku ani barvě pleti. Vždyť i tělesně nehezká žena má v sobě cosi nádherného, co se dá uvolnit: ať už sexem, nebo třeba jen důvěrným rozhovorem.
Každá ode mě odejde plná sebedůvěry a nové životní síly.“ O své práci Markus hovoří s roztomilým mysticismem: „Je to krásné a téměř posvátné poslání. Nechci proto navazovat žádné soukromé partnerské vazby – to bych se nemohl plně věnovat klientkám.“
Řadu potenciálních zákaznic ale nejspíš pořádně rozčililo, když se Markus prohlásil bojovníkem za lidská práva. Dokonce se přirovnává ke známé bojovnici za práva černochů Rose Parksové (do dějin vstoupila v roce 1955, když si v autobuse záměrně sedla na místo vyhrazené pro bělochy)!
„Jde mi o změnu společenských norem,“ vysvětluje Markus a část amerických feministek mu tleská. Co by k tomu všemu asi řekly hrdinky seriálu Sex ve městě?