Ve starém Egyptě, coby ve velmi vyspělé společnosti, panovala přísná hierarchie a velká různorodost profesí. Každý měl čím přispět společnosti, proto žádná dovednost nebyla považována za nepodstatnou.

Navíc získat práci a zajistit tak obživu sobě a své rodině nebylo vůbec snadné, a tak je to vlastně v Egyptě dosud. V době největší slávy Egypta se většina profesí dědila z otce na syna a velkou roli hrála i protekce a přímluvy vlivných. Mnozí proto nepohrdli prakticky žádnou prací. Byla jen jedna výjimka. Prádelníci.

Na egyptské profese se podívejte na tomto videu:

Zdroj: Youtube

Kdo byli prádelníci?

Prádelníci byli mužským ekvivalentem pradlen. O tuto práci se nikdo skutečně nepral, ale často neměli lidé jinou možnost. Pokud byli nezaměstnaní, zde by jim i pšenka kvetla. Nepotřebovali kdovíjakou kvalifikaci, ale měli tak zajištěn ne sice významný, ale stabilní příjem.

Práci pradlen ve starém Egyptě vykonávali muži, přestože v domácnostech za ni nesly odpovědnost většinou ženy. Své klienty získávali prádelníci podomním obchodem - chodili od domu k domu a nabízeli praní prádla za pevnou cenu. Jenže prádelny neexistovaly, proto se prádlo pralu v Nilu. Plném krokodýlů!

Většina prádelníků pak měla svůj „rajón“, neboli domy anebo domácnosti. Z těch pak pravidelně sbírali oblečení, a to denně nebo týdně, dle dohody. Když jej v Nilu vyprali a přežili, vraceli jej druhý den zpět do domů.

Úskalí prádelníků

Prádelníci nebo pračky (dnes pradleny) prali většinou obklopeni krokodýly anebo alespoň ohroženi jejich poměrně hojnou přítomností. Kromě krokodýlů a vody v Nilu, která se sice nevyrovnala řekám v Indii, ale ani tak nebyla průzračně čistá, se prádelníci potýkali i s dalšími problémy.

Protože šlo a nekvalifikovanou práci, nepředpokládalo se žádné vzdělání. Byli tedy většinou negramotní, neuměli číst a psát, což bylo u počtu domácností a domů bez tužky a pera dost těžké. Museli si totiž zapamatovat, z jakého domu co dostali a museli to tam zase čisté vrátit zpět. Protože si neuměli nic napsat, vedli si obrazové rejstříky. Například kresba kyčelního pásku se třemi tečkami znamená, že byly shromážděny tři kusy kyčelních pásků, a podobně bylo zaznamenáváno i další oblečení.

Dalším „bonusem“ této práce pak byl stav prádla. V té době neexistovala obecně hygiena na dnešní úrovni, prádelníci si tak museli poradit s prádlem plným exkrementů, menstruační krve a jiných „lahůdek“. Navíc již od střední třídy si staroegyptské rodiny nepraly samy – měly tedy prádelníky a práci jim rozhodně nijak neusnadňovaly.

Rybáři – další potrava pro krokodýly

Podobně jako prádelníci na tom byli i egyptští rybáři. Ale na rozdíl od prádelníků byli alespoň svými pány. Pokud byl některý rybář dostatečně bohatý na to, aby si koupil vlastní loď, sám si mohl rozhodnout, kolik toho potřebuje ulovit. Ani oni nepotřebovali vzdělání, museli být silní a motivovaní. I oni ale museli čelit častým setkáním s krokodýly, a právě o nich se tvrdilo, že při pomyšlení na práci často plakali, protože jejich výdělky byly minimální.

Proti prádelníkům a rybářům se tedy písaři, farmáři, architekti, ale i vojáci měli vskutku královsky. Dokonce je mylná i představa, že otroci v Egyptě byli běžně biti a pracovali pouze jako nekvalifikovaní dělníci. Naopak pocházeli z mnoha různých etnik a sloužili svým pánům v mnoha různých funkcích podle svých schopností.

I když ani tyto profese nebyly jednoduché. Obecně Egypťané cítili hrdost na svou práci bez ohledu na to, jakou měli profesi. Každý měl čím přispět komunitě. Hrnčíř, který vyráběl poháry a mísy, byl pro komunitu stejně důležitý jako písař a výrobce amuletů stejně důležitý jako lékárník a někdy i lékař.

Práce, které lidé během roku vykonávali, byly stejně rozmanité jako dnes. Vyšší třída se na své služebnictvo velmi spoléhala a v domácích službách se dalo dobře uživit a povýšit. Ani si neuvědomujeme, jak jsme spokojení v našich domovech s automatickými pračkami, sušičkami anebo alespoň veřejnými prádelnami!

Zdroj:

Charlotte Boothová, Charlotte: Jak přežít ve starém Egyptě. Wydawnictwo Poznańskie 2022.

www.worldhistory.org, wielkahistoria.pl