V raném středověku se Evropa dělila na vyspělý Západ a divoký Východ. Česká knížata si nutně potřebovala vydobýt v systému Římské říše uznávané postavení, jinak jim hrozilo, že jejich skromné území ovládnou mocnější sousedé. Bylo třeba přilákat zahraniční kupce, kteří v rukou drželi největší kapitál. Toho času šlo hlavně o Araby a Židy. Co jim ale nabídnout? Část úrody z místních políček, včelí vosk, medvědí kožešiny či trochu zlata z místních rýžovišť? To všechno mohli kupci sehnat i jinde a nemuseli se kvůli tomu trmácet až do středu Evropy. A pak Češi objevili díru na trhu.

Zotročit pohana nebylo hříchem

Křesťanské země otroctví nepřipouštěly, avšak v arabském a židovském světě se otroci dosud běžně využívali na nejrůznější práce. V raném středověku najednou nastala situace, kdy už otroky nebylo odkud brát. Západní Evropa je neprodávala, protože podle tehdejších zákonů do otroctví směl být prodán jen pohan, nikoli křesťan. A pohanů jste zde už moc nenašli.

Zato na východ od Franské říše jich stále žilo mnoho. Česká šlechta je jezdila odchytávat do pomezí dnešního Polska a Ukrajiny. Potom je přivedla do Prahy na trh a neuvěřitelně výhodně je zpeněžila.

Když tudy v 10. století projížděl vzdělaný kupec Ibráhím ibn Jákúb, místní obchodní ruch ho doslova oslnil. "Město Frága je vystavěno z kamene a vápna a je největším městem co do obchodu," rozplýval se ve svém cestopise. Díky Jákúbovi víme, že tehdy v Praze fungovala i směnárna, kde jste mohli vyměnit 10 plátének za jeden denár. Pláténky se platilo převážně mezi prostým lidem a daly se za ně pořídit běžné komodity: pšenice, med, levné látky nebo i slepice. Pokud jste si chtěli pořídit něco luxusnějšího, například šperk z drahého kovu, museli jste si připravit denáry.

Ženy byly dražší než muži

Za jediný denár jste mohli mít deset slepic nebo zásobu pšenice na měsíc. Šlo tedy o poměrně tvrdou měnu. Kdo si ale mohl dovolit živého pohanského otroka? Opravdu jen ti nejbohatší. Mladý muž stál 300 denárů, mladá dívka dokonce dvojnásobek. Vysokou cenu určila vysoká poptávka z ciziny.

Největší zájem byl o dívky a chlapce ve věku 12 až 20 let. Jejich další cesta většinou směřovala do muslimské Córdoby na jihu dnešního Španělska. Ve své době šlo o významné kulturní centrum a jedno z nejbohatších měst světa. Mohlo zde žít až půl milionu obyvatel různého vyznání.

Historikové soudí, že otrokům v Córdobě zase tak špatně nebylo, protože město žilo hlavně z obchodu a nenasazovalo je k těžké práci. Nuceným pracovníkům možná byla poskytována i mnohem lepší strava, než na jakou by byli dosáhli dřinou na nuzných východoevropských polích. Mnozí z nich ale byli prodáni dále - hlavně do zemí severní Afriky.

Prodejem otroků proslulo také Polsko a Kyjevská Rus. Zotročení pohané odtud putovali do Byzantské říše a mohl je čekat rozličný osud, včetně práce v dolech za nelidských podmínek. Vše záleželo na štěstí a charakteru pána.


Zdroje: www.e-stredovek.cz, www.novinky.cz, eurozpravy.cz