I když se tomuto požáru říká Francouzský, spáchali ho hlavně čeští a němečtí žoldnéři, kteří prošli francouzským zajetím. Nejznámější postavou je tzv. Ohnivý Vavřinec, sirotek a bývalý pasáček vepřů, který pocházel z velmi chudých poměrů. I když byl ženatý a byl otcem tří dětí, nebyl spokojený se svým životem. Nechal se tedy naverbovat do války, kterou mezi sebou vedli francouzský král Ludvíka XIV. s českým a uherským králem, císařem římským Leopoldem I. o falcké dědictví. Byl ale tak nezkušený, že hned v první bitvě upadl do francouzského zajetí. Tady měl být spolu s dalšími zajatci vycvičen jako profesionální žhář s cílem způsobovat v českých městech ničivé požáry.

Nejdřív si to však natrénovali na německých městech. Na podzim roku 1688 vypálili Heidelberg, Mannheim, Baden a mnohá další. Cíl byl jasný - způsobit totální chaos. Otcem myšlenky vypálit postupně protifrancouzskou Evropu byl oblíbenec krále Ludvíka XIV., generál Ezechiel du Mas, Comte de Melac. Po celém Německu a Rakousku, ale i v Čechách a na Moravě se vzmáhaly protifrancouzské nálady, Francouz se stal synonymem barbara a mohla za to právě vláda Ludvíka XIV, kterému přezdívali "Turek Západu". Ten totiž páchal na dobitých územích příšerná zvěrstva, cíleně vypaloval vesnice a města a stavěl obrovskou armádu.

Žhářské komando měl vycvičit odborník na výbušniny, setník Jiří Sedmihradský. Ten byl také zajatcem, ale Francouzům se velice hodil. Vymyslel dokonalou zápalnou směs, která se téměř nedala uhasit vodou. K přípravě byl potřeba jen střelný prach, síra, ledek a dřevěné uhlí. 150 teroristů se postupně začalo přesouvat do Čech. Převlečeni za žebráky, mnichy nebo bývalé zajatce se posouvali k významných českým městům a k Praze. V kapse měli už zálohu - dvacet rýnských -, za což by se dala koupit menší nemovitost. Druhou půlku měli dostat po vykonání útoku.

„Víme, že tehdy shořely Klatovy, Trutnov, Hořovice, to jsou ale poměrně malá města, kde byla dřevěná zástavba, takže tam těžko říci, zda je to dílo nějakých profesionálních agentů, nebo zda to byla nešťastná náhoda. V každém případě už se to žhářům připisovalo a v dobových letácích se upozorňovalo na nebezpečí působení francouzských agentů, respektive českých agentů ve francouzských službách. Ty letáky se rozšiřovaly už před tím velikým pražským požárem,“ popsal pro Českou televizi historik Petr Čornej.

Podle spisovatele Otomara Dvořáka se bývalý pasák prasat Vavřinec Procházka pro akci nadchl ihned po tom, co mu Sedmihradský podal ruku. Jak po požáru na mučidlech vypověděl "Byl jako v transu. Najednou měl obrovskou moc. Byl pánem nad celou Prahou." Díky silnému větru a vyprahlému městu se požár rozšířil bleskovou rychlostí. Popelem lehly například Nové Mlýny, domy v dnešní ulici Na Poříčí, v Dušní, včetně Petrské čtvrti. Za 24 hodin shořelo na 800 domů, šest kostelů a deset synagog. Zhroutil se i největší a nejvyšší gotický kostel v Praze, Chrám svatého Jakuba na Starém Městě pražském. Po rekonstrukci dostal barokní ráz a byl zmenšen na polovinu.

Hrůznou scénu, v níž umírají lidé zavření v chrámu Páně, kam se uchýlili pod ochranu, bezpočet raněných a 400 mrtvých, neuvidělo několik chycených žhářů, které obyvatelé na místě lynčovali a házeli do plamenů. Ve vesnici Krč u Protivína byl pak dopaden i Vavřinec Procházka. Ten chtěl až fanaticky úkol, nařizující vypálit významná česká města, dokončit a s pěti muži se vydal směrem na České Budějovice a Písek. Po mučení byl popraven tzv. dvojí smrtí. Nejdřív byl přidušen, a jakmile zalapal po uvolnění smyčky po dechu, vzplála pod ním hranice.

Historici se stále přou o to, zda to byl opravdu čin francouzských nepřátel, vyšinutých českých žhářů nebo nedbalost. Důkazy o krutých nařízeních francouzského krále ale mluví pro první a snad poslední teroristický útok na česká města a matičku Prahu.