Zdroj: Black Jarab / Shutterstock.com
Jak vypadala Praha za Karla IV.: Ve špinavém městě hříchu byste žít nechtěli
Před 670 lety položil Karel IV. osobně základní kámen Nového Města pražského. Po jeho dokončení se měla Praha přeměnit v hospodářské a politické centrum Evropy. Jenže ani přes velkou Karlovu snahu a sen udělat z Prahy centrum Evropy mu jeho přání nevyšlo. Praha se nepovznesla na evropskou úroveň a po smrti Karla IV. se vrátila ke svému zavedenému provinčnímu charakteru.
Karel IV. pojal přestavbu Prahy jako velkolepou slavnost, protože slavnosti miloval. A navíc se v době, kdy se přemístil v roce 1333 do Prahy, cítil velice sám. Bylo mu přes sedmnáct let a těžce nesl, že se v „Böhmen" nemohl setkat s nikým z jeho rodiny. Navíc už nemluvil ani nerozuměl česky. A to byl moment, kdy získal odpovědnost za Čechy. Ty na jednu stranu sice vzkvétaly, ale na stranu druhou se staly doupětem neřesti a smilstva.
Úkolu se ujal zodpovědně
Karel se rozhodl začít s opětovným získáváním vlády řadou významných hradů a měst a snažil se ovlivňovat i královská panství, která byla po smrti jeho matky zastavena nebo ukradena. Ve stejnou dobu se ale pustil i do přestavby Prahy.
Nejprve bylo potřeba vybudovat místo, kde by sám žil. A tak začal stavět Pražský hrad.
Současně s přestavbou hradu byly zahájeny i další hlavní Karlovy zásahy v Praze – založil Karel univerzitu a naplánoval na jihu a východě od ní zcela nové město. Jeho snahou bylo ubytovat houfy přistěhovalců, kteří hledali obživu v hospodářsky vzkvétajícím centru. A právě k tomu mělo sloužit Nové město. Mělo pravidelný půdorys s rovnými románskými ulicemi a velmi rozsáhlým centrálním tržištěm. Vše bylo obehnáno zdí a byla zde četná sídla náboženských institucí. Ústředním bodem této občanské religiozity bylo každoroční procesí s královskými insigniemi. Karel sbíral pašijové relikvie, které zakopával, gangstersky lisoval a pravděpodobně také kradl po celé Evropě.
V roce 1357 započala i stavba nového, později Karlova mostu, který dříve spláchla povodeň a lidé byli odkázáni na převoz. Most nejen že vyřešil tento problém, ale také fungoval jako rituální průchod mezi katedrálou, hradem a městem císaře. I proto nebyl nikdy lemován budovami, jak to známe například z Florencie a dalších měst.
Podoba Prahy
Za doby výstavby vypadala Praha ještě dlouho, až do 15. století, jako staveniště. I tak zde ale byla patrná vznikající propracovaná městská scéna, jíž vévodil Karel IV.
Nové Město se bouřlivě rozvíjelo, protože Karel dal lidem úlevy: Na 12 let byli osvobozeni od všech daní a platů královské komoře. Kdo získal pozemek, musel do jednoho měsíce začít se stavbou domu a do roka a půl jej mít hotový k bydlení. Stavitelé ale museli budovat z kamene a nikoli ze dřeva nebo z hrázděného zdiva.
Jak na tom byla řemesla a obchod, říká toto video:
Do města se hrnuly davy řemeslníků, kteří byli potřební. Sladovníci, pivovarníci, koláři, kováři a kovodělní řemeslníci. A spolu s nimi se na druhou stranu podoba Prahy změnila. Všude vznikaly hampejzy a neřest vzkvétala!
Harapanny, hampejzy, helmbrechtnice, haldecké a hurvy
Ano, skutečně je tam h na začátku. Nejstarší řemeslnice světa měly zprvu místo „k" na začátku „h". Už tehdy bylo jejich řemeslo výnosné, i když jen pro ty, kteří nevěstince provozovali. Majiteli hampejzů bývali často preláti a kurevné domy vznikaly přímo v jejich domech poblíž kostela. Samotné zisky z prostituce plynuly i městům a plnily jejich pokladnice.
Ženy se stávaly harapannami kvůli chudobě a zoufalství. Přitom společnost je ocejchovala a na veřejnosti musely nosit žlutý šlojíř.
Středověká prostituce měla své vnitřní nepsané regule. Hampejzy vedly většinou ženy, které si své zaměstnankyně připoutávaly zápůjčkami peněz, takže ty byly odkázány k doživotnímu pobytu v tzv. stydké chalupě. Majitelky nevěstinců měly pod palcem podplacené městské úředníky, jimž poskytovaly sexuální servis zdarma.
Nevěstky se často vyskytovaly i v lázních a hostincích, ty nejubožejší se prodávaly na ulici. Své zákazníky si vodily za hradby k Vltavě, kde poskytovaly své služby mezi haldami dřeva, které tam vršili voraři, i proto se jim říkalo „haldecké".
I mezi prostitutkami pak existovala hierarchie a terminologie a jednotlivé „domy" mezi sebou soupeřily. V druhé polovině 14. století byly nejznámějšími vykřičenými domy Benátky a Krakov (dnešní Krakovská ulice).
Praha coby jeden nevěstinec
Protože se situace stávala neúnosnou, objevila se snaha města hampejzy a kurevné domy regulovat. Na scéně se objevil kazatel Jan Milíč z Kroměříže, který horlil a upozorňoval na místní smilstvo tak dlouho, dokud nezískal podporu Karla IV. Na místě hampejzů začal budovat tzv. Nový Jeruzalém, tedy nápravné místo pro padlé ženy i s útulkem pro nevěstky, které se daly na pokání. Jan Milíč bohužel své životní dílo nedokončil. Po něm přišlo období Mistra Jana Husa, který také nedal „kněžským ženám" pokoj.
V roce 1419 došlo k hromadnému boření hampejzů a vyhánění nevěstek z Prahy. Pro jejich postihy byl dokonce zřízen zvláštní úřad.
Praha se tak postupně z města špíny a smilstva, byť v krásném kabátě, postupně stávala poněkud klidnější a méně hříšná. I když…
Zdroje:
