Verzi Aloise Jiráska o příchodu Čechů na naše území dokáže převyprávět snad každé české dítě. S nadšením ji přijali již obrozenci, kteří uvítali, že praotce Čecha konečně někdo vylíčil v mírumilovných barvách. Předchozí kronikáři totiž okolnosti Čechova odchodu z pravlasti popisovali méně lichotivě. Praotec podle nich kohosi zavraždil a na cestu do neznáma se vydal ze strachu před spravedlností.
Díky Jiráskovi se na tento detail jaksi pozapomnělo. Copak by se slušelo, aby zakladatelem národa byl obyčejný vrah a psanec? Z hlediska morálky 19. století to asi reprezentativní nebylo, ale když si vzpomeneme na Romula, který zavraždil vlastního bratra jen kvůli sporu ohledně názvu čerstvě založeného Říma, rozhodně se nejedná o jev v pověstech ojedinělý.
Navíc si můžeme vybrat, zda se na praotce Čecha budeme dívat jako na vraha, nebo naopak na hrdinu, kterého ke krvavému činu dovedl spravedlivý hněv. Poslechněte si totiž původní verzi celého příběhu.
Čech a neupřesněný počet bratrů
Vyprávění kronikáře Dalimila je poměrně stručné: "Leží země v srbském kraji, Charváty ji nazývají a v ní kdysi vládl lech, který nosil jméno Čech. Neboť dopustil se vraždy, zbaven domova byl navždy." (Zdroj: cs.wikipedia.org)
Povšimněme si, že Dalimil míní termínem "lech" jakýsi titul; Čechova bratra učinil z "lecha" přibližně ve stejné době kronikář Přibík Pulkava z Radenína. Oba autoři přitom nejspíš vycházeli z legendy o založení Kyjeva, sepsané už na počátku 12. století. Ta zmiňuje rovnou bratry tři - Choriva, Kyje a Ščeka. Zatímco Choriv putoval s chorvatským národem k jihu a Kyj založil Kyjev, Šček mohl být legendárním Čechem.
Více podrobností poskytuje pověst dochovaná v Chorvatsku. Čech podle ní pocházel z města Krapina a jeho bratři se pro změnu jmenovali Lech a Mech. Kromě toho měli ještě sestru Vilinu. Jak to v pověstech bývá, šlo o dívku mimořádné krásy. Jejím půvabům propadl i římský správce Aureolus, který ji ale nakonec nepěkně zneužil: jakmile mu otevřela brány města, jeho družina vyplenila všechny domy a místní obyvatele si podrobila.
Římský správce Aureolus
Krvavá pomsta
Vilině údajně puklo srdce žalem a její bratr Čech nemyslil na nic jiného než na pomstu. Pokud můžeme chorvatské pověsti věřit, nebyl obyčejným vrahem, jak ho nazval Dalimil. Aureola zabil v souboji muže proti muži. Pro Římany se však v ten moment stal hledanou osobou a musel uprchnout. Můžeme se domnívat, že spolu s ním opustili Krapinu i všichni obyvatelé, kteří zde nechtěli napříště žít pod římskou nadvládou.
Zajímavé je, že Aureolus je doloženou historickou osobností a nějakou dobu skutečně spravoval oblast na území dnešního Chorvatska. Zavražděn ale nebyl v Krapině, nýbrž v Miláně, a stalo se to už roku 268, což je na přesun Čechů směrem k české kotlině poněkud brzy - první Slované se na našem území objevili až po roce 530.
Pověsti i kroniky jsou tedy pomotané a těžko se někdy dozvíme, koho vlastně praotec Čech zabil a jestli vůbec existoval. V každém případě je fascinující sledovat, jak se legendy v různých zemích vzájemně podobají.
Zdroje: zoommagazin.iprima.cz, epochaplus.cz, cs.wikipedia.org
