Stává se vám, že byste ještě někdy spali „pod širákem“? Anebo na dovolené, daleko od světel měst, někde v poušti, džungli nebo skutečně pustině, kde místo televize sledujete jen hvězdy a posloucháte zvuky přírody? Určitě jste si všimli, že nejen že usnete mnohem dříve, pod hvězdnou oblohou, ale také se mnohem dříve vzbudíte, většinou s prvními slunečními paprsky. A to má něco do sebe. Ve výsledku se cítíte stejně, po méně hodinách spánku, jako když doma ponocujete u televize a vstanete v deset nebo před polednem.
Lidé v zemích třetího světa spí jinak
Jak ukázal nový výzkum, lidé, kteří žijí v určitých neindustriálních společnostech blíže tomu, jak to bylo dřív, spí v průměru méně než sedm hodin denně. To je podle evolučního antropologa Davida Samsona určující, protože lidé obecně spí méně než všechny opice, lidoopi nebo lemuři. Šimpanzi prospí 9,5 hodiny z každých 24 hodin, lemuři nebo tamarini kolem 13 hodin a noční opice třípásé spí až 17 hodin denně! To je záviděníhodné, že?
Na odborný dokument o lidském spánku v angličtině se podívejte zde:
Obecně jako lidé spíme málo, a dokonce ještě méně, než bychom měli. O příčinách našich zvláštních spánkových návyků se stále diskutuje. A stále více se zdá, že si je neseme od našich předků.
Jak se spalo v pravěku, prozrazuje kmen Hadza
Naši pravěcí předkové před miliony let spali na stromech, stejně jako dnešní lidoopi, a chvíli jim trvalo, než slezli a začali i spát na zemi. Nebylo pro ně snadné vzdát se všech výhod stromového spánku, protože na stromech byli bezpečnější. Na zemi pak spali většinou v tlupách, ze stejného důvodu. Pravdou ale je, že v té době lidé nikdy nebyli sami – spali proto tak, jak žili – vše pospolu. I některé dnešní civilizace stále mají podobný režim – žijí pospolu a večer, poté, co se společně najedí, se děti a matky postupně vzdalují ke spánku, zatímco ostatní zůstávají vzhůru, povídají si a vyprávějí příběhy.
Protože dnes nelze zjistit, jak pravěcí lidé skutečně spali, vědci zkoumají společnosti, jejichž životní styl se jim blíží nejvíce. Podívejme se na životní, či spíše spánkový, režim kmene Hadza v Tanzanii, a na kmeny na Madagaskaru, v Guatemale, Bolivii a Namibii i jinde.
Například evoluční ekolog a antropolog Gandhi Yetish ve své práci z roku 2015 psal, že lidé v těchto neindustriálních společnostech spí v průměru pouze 5,7 až 7,1 hodiny, takže rovněž potřebují méně spánku než primáti.
V roce 2018 Samsonův výzkum dokázal, že jsme spánek „zkrátili“ tak, že jsme zkrátili dobu mimo REM, tedy dobu, která je nejvíce spojena s živým sněním. Sníme tedy více než primáti anebo primitivní kmeny. Samson tvrdí, že evoluce lidského spánku je příběhem o bezpečí v počtu.
Na zajímavý dokument o lidském spánku se podívejte zde:
Co je bezpečí ve skupině?
Lidé dříve, poté, co slezli na zem, spali ve skupinách, jak jsme již řekli. Zatímco někteří členové skupiny spali, jiní hlídali. A tak je to dodnes u kmene Hadzů, jehož příslušníci dodnes hojně přes den podřimují.
Spánku se věnovala i evoluční bioložka Isabella Capelliniová, která považuje zkrácení spánku za důvod toho, že se lidé báli predátorů. Zdůvodňuje to zjištěním, že savci vystavení většímu riziku predátorů spí v průměru méně. I to ale víme jen díky zkoumání živočichů žijících v zajetí, protože o spánku zvířat ve volné přírodě nám chybí údaje. V zajetí pak zase nemáme zvířata v jejich přirozených podmínkách. Kdybychom tyto údaje měli, zejména o primátech ve volné přírodě, velmi by nám to pomohlo objasnit spánkové zvyky lidí. "Pokaždé, když se objeví tvrzení, že lidé jsou v něčem výjimeční, jakmile začneme mít více údajů, zjistíme, že tak výjimeční nejsou," říká Capelliniová.
Z pozorování kmenů v odlehlých oblastech se tedy zdá, že naši předkové možná vyměnili několik hodin spánku za sdílení informací a kultury u skomírajícího ohně.
Nejnovější výzkumy ukazují, že většina nás spí asi 6,25 hodiny za noc, přitom se ale často budíme a na těchto 6,25 hodiny spánku potřebujeme vlastně více než 9 hodin v posteli. K tomu téměř 90 procent lidí dotazovaných v průzkumu mezi dospělými v USA v roce 2020 uvedlo, že se alespoň jeden den v týdnu necítí odpočatí. Na vině je jistě stres nebo rozhozený cirkadiánní rytmus. Anebo bychom měli spát ve skupině jako naši předkové?
Zdroje:
www.healthline.com, www.sleepadvisor.org, www.smithsonianmag.com
