Objevila se nová zajímavá studia, která se pokoušela zjistit, čím se živili naši předkové. A jak jinak najít důkazy než pozorovat někoho blízkého podobného druhu. Archeoložka z Oxfordské univerzity Gabriele Macho, vedoucí výzkumu, se rozhodla pro paviány. Co zjistila?
Pověz mi, co jíš, paviáne
Protože dnes nemůžeme pozorovat pralidi, rozhodla se Macho zaměřit na stravu současných paviánů v národním parku Amboseli v Keni. Toto prostředí je totiž podobné tomu, v němž žili hominini Paranthropus boisei, kteří si právě díky louskání ořechů zuby vysloužili přezdívku "člověk louskáček na ořechy“ anebo ořechoví lidé. Pro tento účel měli i speciálně vyvinuté stoličky a silné čelisti. Tento druh člověka žil ve východní Africe před asi 2,4 až 1,4 milionu let. Bylo dokázáno, že se tito hominidé živili hojně trávou a ostřicemi, což vedlo k otázkám, jak moc byla tato strava pro předchůdce lidí dostatečná. A právě pro to posloužil výzkum paviánů.
Macho při výzkumu zjistila, že paviáni konzumují velké množství cibulovin, jako jsou tygří ořechy, a právě rostliny C4. Tyto rostliny, jež pojídali také hominini, obsahují celou řadu minerálů, vitaminů a mastných kyselin důležitých zejména pro mozek. Navíc stojí tyto rostliny i za tak obrovským opotřebením zubů. Kromě těchto trav Macho zjistila, že hominini doplňovali svou ořechovou stravu také ovocem a bezobratlými živočichy. Ořechy jim navíc pomohly přežít i klimatické změny.
Na dokument o stravě pravěkého člověka se podívejte na tomto videu:
Vztah mezi masem a mozkem
Není možné přesně zjistit, jaké lahůdky si naši předkové dopřávali. Nevíme, jak moc jedli maso. Ale jisté je, že se v průběhu šesti milionů let lidské evoluce velikost mozku zvětšila o 300 procent. Právě mozek schopný myšlení pomáhal homininům sžít se s neznámými biotopy, novými masožravými konkurenty i odlišnou kořistí. Na velikost mozku by podle nové studie mohla mít vliv právě konzumace masa.
Vztahu mezi velikostí lidského mozku a konzumací masa se zabývali vědci Leslie Aiello a Peter Wheeler, kteří si myslí, že energetické nároky velkého mozku mohly být kompenzovány zmenšením velikosti jater a trávicího traktu. Proto si myslí, že nutričně hustá svalová hmota jiných živočichů byla klíčovou potravou, která umožnila evoluci našeho velkého mozku. Což svědčí o tom, že naši předkové maso jedli, a poměrně hodně, protože jinak by se náš mozek nemohl vyvinout do jeho dnešní podoby. Podíl masa na jídelníčku ale neznáme, i přesto ale můžeme říci, že konzumace masa našich předků vedla k mnoha fyzickým, behaviorálním a ekologickým změnám, které nás činí jedinečnými.
Žili Homo Floresiensis a Homo sapiens spolu?
Lovili anebo jedli mrtvoly?
Naši nejstarší předkové hojně konzumovali ovoce a další části rostlin, jako jsou listy, květy a kůra, spolu s ořechy a hmyzem. Pralidé lovili zvířata v tlupách, aby měli alespoň nějaký přísun masa. Nová studia pak říká, že mikroživiny získané z masa jsou tak důležité, že i malé kousky masa stojí za velmi vysoký energetický výdej, který kooperativní lov obnáší.
Z fosilních nálezů víme, že první lidé konzumovali nejen malá zvířata, ale i zvířata mnohonásobně větší, než byla jejich tělesná velikost, jako jsou sloni, nosorožci, buvoli a žirafy. Rovněž bylo dokázáno, že ke zpracování masa používali nástroje a dělili se o něj s jinými příslušníky kmene, tedy nekonzumovali jej hned.
Zajímavé je, že většinu masa, které jedli, si neulovili, ale maso pocházelo z mršin.
I tak je ale možné s jistotou říci, že naši předkové, byť obývali jeskyně, byli masožravci. V několika jeskyních se totiž objevily okousané lebky paviánů a dalších zvířat. Lov se vyvinul postupně, a poté se stal jednou z nejdůležitějších činností pravěkého člověka. Množství archeologických důkazů o nejstarším řeznictví a kamenných nástrojích – jinými slovy o masožravosti - se objevil nejméně před 2,5 milionu let s počátky našeho rodu.
Navíc existují i nezvratné důkazy o raném lidském řeznictví, jelikož na fosiliích byly nalezeny lineární pruhy po řezu kamennými nástroji. První lidé byli zdatnými lovci vyhynulých antilop, zeber a podobných zvířat, která se našla vedle fosilií prvních lidí a kamenných nástrojů v nánosech starých 1,8 milionu let.
Lahůdkou byli červi
Mršiny pravěcí lidé získávali jakkoli – zvířata utonula v řekách nebo zemřela na nemoci či jiné přirozené příčiny. Velkým zdrojem ale také byly zbytky, které po sobě zanechali doboví predátoři, díky nimž si mohli pralidé ukrást nejlepší potravu k večeři hned několika různými způsoby. Buď mohli šelmy při hodování odehnat, a tak získat nejlepší kusy masa, anebo počkat, až dohodují, což bylo daleko bezpečnější. Navíc tak lidé po mrchožroutech získali nejen maso, ale i dřeň z kostí, která byla důležitým zdrojem výživy. Konzumovali po rozbití lebky i zvířecí mozek, který byl oblíbenou pochoutkou.
Postupně se homininé naučili zvířata i porcovat, a nakonec přišla na řadu i tepelná úprava masa a jiných pokrmů. Vaření bylo nepochybně revolucí v historii našeho stravování. A stále častěji se objevovala i konzumace vodních zvířat – první lidé poráželi želvy, krokodýly a ryby spolu s živočichy žijícími na souši. Vodní živočichové jsou bohatí na živiny potřebné pro růst lidského mozku.
Jak se tedy ukázalo, zvířata jsou součástí lidského jídelníčku již více než 3 miliony let. Ať už jde o zvířata získaná jako mršiny, ulovená anebo ukořistěná od dalších predátorů. Abychom si mohli udělat podrobnější obrázek o konzumaci masa našimi předky z řad primátů, je potřeba další výzkum.
Zdroje:
sciencebriefss.com, www.popsci.com, www.americanscientist.org, abcnews.go.com
