Velký bílý žralok má stisk třikrát větší než lev a dvacetkrát silnější než člověk. Zajímavé je, že ač se to historkami o smrtících útocích velkého bílého žraloka jen hemží, jeho skutečný stisk byl vědeckými experimenty dosud nezmapován dostatečně. Síla žraločích čelistí je o to pozoruhodnější, že kostra tohoto žraloka je tvořena spíše chrupavkami než kostmi. Chrupavky jsou přitom mnohem křehčí a poddajnější, takže se snadno deformují.
Na souvislost mezi dnešním velkým bílým žralokem a megalodonem se podívejte zde:
Smrtící čelisti jsou nic v porovnání s megalodonem
Výzkumu kousnutí velkým bílým žralokem se věnoval Stephen Wroe z Univerzity Nového Jižního Walesu. Ten podrobil lebku velkého bílého žraloka digitálnímu crash-testu, aby konečně přesně zjistil, jak silný byl jeho skus. A dospěl k závěru, že středně velký bílý mořský žralok o délce 2,5 m a hmotnosti 240 kg by mohl mít stisk o síle 0,3 tuny, zatímco největší jedinci tohoto druhu by mohli vyvinout sílu až neskutečných 1,8 tuny. A pak si představte megalodona, pravěkého obřího žraloka, který byl několikanásobně větší, než ti největší jedinci velkého bílého!
Megalodon – smrtící mostrum
Velcí bílí žraloci mají jeden z nejsilnějších skusů ze všech žijících živočichů, ale megalodon, prehistorický velký bílý žralok měl nejsilnější kousnutí v historii vůbec.
Megalodon je znám také jako žralok megatunový neboli Carcharadon megalodon. Mohl dorůstat délky až 16 metrů, což je ještě jednou tolik jako největší jedinci současného žraloka velrybího. Megalodoni mohli při této obří délce vážit od 50 do 100 tun.
Jejich kousnutí bylo ještě desetkrát silnější než kousnutí velkého bílého žraloka. Dokážete si to představit?
Megalodon dokázal kousnout svou kořist až silou 18 tun, což je šestkrát více, než čeho byl schopen obávaný Tyrannosaurus rex. Megalodon byl schopen vyvinout smrtící kousnutí a útočil na největší zvířata vůbec, na velryby, což dokazují i některé fosilní nálezy. Rány na velrybích fosiliích bývají soustředěny kolem kostí ploutví a ocasních obratlů, takže se zdá, že megalodon svou kořist nejprve zmrzačil.
To znamená, kdyby se do vás megalodon zakousl, bylo by to přibližně podobné tomu, kdyby si na vás stoupli tři afričtí sloni s řeznickými noži připevněnými k nohám.
Ale je ptřeba zmínit, že i zuby megalodona byly často poškozeny - není neobvyklé, že se jeho zuby nacházejí s odříznutými špičkami a zářezy při nárazu na kost. Jenže megalodon, stejně jako všichni žraloci, rychle nahrazoval vylomené nebo opotřebované zuby, jichž měl v tlamě 4 nebo 5 řad. Dokázaly dorůst již do 48 hodin, takže dospělý megalodon za svůj život pravděpodobně vyměnil několik tisíc zubů.
Zuby megalodona byly velmi tvrdé, proto mohly snadno zkamenět.
Wroeův pokus
Wroe se tedy pokusil vytvořit modelovou situaci síly stisku velkého bílého žraloka. Jeho modelová situace je však zkreslená, protože počítala jen s pohybem jedné čelisti, zatímco kousnutí skutečného žraloka je plně koordinovanou sérií několika pohybů, kdy se horní čelist velkého bílého žraloka při kousání tlačí dopředu a hlava přitom tlačí dolů. Navíc se žraločí kořist brání, takže o to více musí být síla čelistí větší. Wroeova studie proto musí být brána s rezervou a byly jí naměřeny spíše nižší hodnoty.
Na velmi zajímavé video se podívejte tady:
I přesto se Wroeovy závěry opírají o to, že styl zabíjení velkých bílých žraloků se více blíží zabíjení tygrem šavlozubým, kteří dokážou jediným kousnutím způsobit masivní zranění. Což je snad ještě děsivější!
Zdroje:
www.nationalgeographic.com, https://en.wikipedia.org/wiki/Megalodon, www.fossilera.com
