Podívejme se na podobu společného stravování ve starém Řecku, Římě a pak třeba i Anglii. Jiný kraj, jiný mrav, ale často podobná pravidla, která jsou opravdu leckdy nejen nechutná, ale i vtipná.

Nádobí bylo označeno

Veřejné stolování zajišťované městem Athény bylo poctou udělovanou nejvýznamnějším a nejhodnějším členům společnosti. Veřejné stravování bylo v Athénách na veřejné náklady ve vyhrazených částech města. Strava zde byla poměrně skromná - skládala se z ječných koláčů, sýra, oliv, pórku a vína. Svědčí o tom i archeologické nálezy, jež byly objeveny v části města zvané Agora, ve velké kruhové budově zvané Tholos.

Zde bylo nalezeno velké množství nádobí, jednoduchých a nezdobených pohárů, které svědčí o konzumaci vína jako součásti veřejného stolování, Nádobí bylo označeno zkratkami ΔΕ nebo DE, což je zkratka DEMOSION neboli „veřejný“, aby se zabránilo krádežím.

Jak společné stravování vypadalo?

Tholos měl kruhový tvar, takže zde nebylo místo pro dlouhé pohovky, na nichž se strávníci tradičně stravovali. Veřejní činitelé tedy jedli vsedě a scházelo se jich zde kolem 50. Maso se jedlo jako součást veřejného stolování, stejně jako ryby.

Ostatní významní Athéňané a návštěvníci jedli v Prytaneionu, posvátném krbu města. Zejména Prytaneion bylo důležité místo pro stolování a ti, kdo zde směli jíst, byli privilegovaní. Museli cítit silné spojení s minulostí, přítomností i budoucí slávou města.

V Tholosu a Prytaneionu však u jídla probíhala odlišná konverzace. V Tholosu se diskutovalo o politice, zatímco v Prytaneionu měli lidé možnost setkat se s dalšími lidmi s velmi odlišným životním stylem. Stolování bylo příležitostí nejen k jídlu, ale také k odpočinku, pití a zajímavé konverzaci.

Jak se jedlo ve starém Římě, se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Běžně se jedlo vleže

Antické prameny samozřejmě považují za samozřejmé, že čtenář o protokolu stolování ví.

Ve starém Řecku se běžně jedlo i vleže, Řekové používali jednotlivá lehátka, na nichž se často mačkali společníci při popíjení po večeři. Ležení na lůžku při večírcích bylo více zvykem elity - chudší lidé neměli pro lůžka této velikosti místo. Na některých místech byla lůžka cementová a byla vybudována přímo k jídlu. Byla mírně nakloněna vzhůru, aby vyvýšila strávníka nad desku stolu.

Podobně jedli i Římané, ale ti časem postupně zvyšovali počet lůžek a pořádali větší večeře. Jídelny pro mimořádně bohaté ležení přetrvávají v archeologických nálezech až do 6. století.

Stolování se zvířaty

Po celá staletí, od starověkého Říma až po viktoriánskou Anglii, byla přítomnost psů u večeře přijatelná, a dokonce podporovaná. Psi, kteří se povalovali u ohně v jídelně nebo seděli u nohou hostitele a byli připraveni pozřít zbytky jídla, byli známou podívanou. Vítané byly i kočky, ale nedoporučovalo se je hladit. V 17. století pak byli kočičí mazlíčci od jídelního stolu úplně vykázáni a jedna příručka čtenářům výslovně říkala, aby si k večeři nebrali kočky.

A jak se jedlo v Británii?

Podle Williama Hansona, odborníka na etiketu, se jistá pravidla stolování v Británii vyskytují již stovky let. Ostatně existovala zde i kniha, jejímž autorem byl Daniel z Beccles, a shrnovala etiketu stolování před 800 lety.

Mnohá z těchto pravidel jsou dnes stejně známá jako před staletími, jiná jsou skutečně bizarní. Podívejme se na některá z nich.

Za prvé bylo nutné držet lokty dále od stolu a nepokládat je na stůl.

Ale nebyl problém utřít si ruce do ubrusu! Zejména středověcí rytíři vracející se do Anglie z křížových výprav měli zvyk utírat si ruce i příbory do ubrusu, místo toho, aby si olizovali prsty. Bylo to považováno dokonce za zdvořilé a v tudorovské a stuartovské době hosté na večeřích často seděli s ubrusem přehozeným přes ramena.

Obvyklé bylo i přinést si svůj vlastní příbor, zejména malý, špičatý osobní nůž. Používal se ke krájení, šťouchání, bodání a trhání jídla. Používaly se i ruce, lžíce anebo chléb – vítané pomůcky pro stolování. Příbory se začaly podávat hostům až v 17. století.

Velmi běžná byla již na počátku 20. století i donáška jídla do domu. Nejde tedy o vymoženost moderní doby. "Obchůzkáři" však používali boční vchody nebo zadní dveře, nikoli vchod hlavní.

Některé stravovací manýry zachycuje toto video:

Zdroj: Youtube

Největší zvláštnosti britského stolování

Pokud se vám při jídle stala nehoda a rozbili jste nádobí nebo sklenici, považovalo se za faux pas omluvit se za chybu. Nehoda se velkoryse ignorovala a nešikovný host i zbytek osazenstva ji přešel mlčením.

U jídla bylo zakázáno se smát a bylo považováno za krajně neslušné a vulgární smát se bouřlivě i nenápadně. Když už, tak smích tlumený, se zavřenými ústy a bez otřesů těla.

Smát se nebylo vhodné, ale plivání bylo dovoleno! Podle středověkých mravů bylo sice neslušné plivat na stůl nebo přes něj, ale na podlahu nikoli. I říhání bylo v pořádku, ale museli jste se při něm dívat do stropu. A co víc: Bylo dovoleno se při stolování dloubat v nose!

Zdroje:

www.history.co.uk

www.colorado.edu

blogs.getty.edu

www.goodhousekeeping.com