Pravlci obývali naši zem před 250 až 13 tisíci lety a byli lokalizováni do Severní Ameriky. Byli asi o 20 % větší než větší současní vlci a dokonce měli i podobnou stavbu kostry. To bylo i důvodem, proč je vědci vzájemně spojovali. Ale to byl omyl. Podívejte se na tento dokument:

Zdroj: Youtube

Kosti promluvily

Pravlci – stejně jako spousta jiných predátorů – často uvízli ve smrtící pasti asfaltových jezírek Labrea Tar Pits v dnešním Los Angeles. Právě v této lokalitě paleontologové objevili pozůstatky více než 4000 pravlků. Toto množství fosilií by nám mohlo dát dojem, že o nich víme vše. Jenže nikoli. Zatímco anatomické znalosti jsou dostačující, z genetického hlediska je pro nás tento tvor stále záhadou. Asfalt v jezírkách totiž zničil molekuly DNA, takže příbuzenství vlků a pravlků z nich nebylo možné dokázat. K tomu pak posloužily kosti ze sbírek mnoha severoamerických muzeí a univerzit, které nakonec promluvily. Díky nim se vědcům podařilo získat části jaderného genomu a kompletní mitochondriální genom celkem pěti pravlků, kteří žili před 50 až 13 tisíci lety.

Historie byla změněna

Genetický materiál, který takto vědci získali, zcela změnil dosavadní informace o pravlkovi. Ve skutečnosti totiž žádný neexistoval, ale šlo o posledního zástupce zcela samostatné linie psovitých šelem.

Přestože je možné říci, že kosti těchto svou zvířat jsou si podobné stejně jako kostry člověka a neandrtálce, pravda ukazuje, že pravlci se od předků dnešních vlků, psů, šakalů a kojotů oddělili už před téměř 6 miliony let. Navíc genetická studia přišla s výsledkem, že i když pravlci strávili po boku vlků a kojotů značnou část života, nikdy se s nimi nekřížili. Společný předek navrhovaného rodu a rodu Canis měl žít před 5,7 milionu let.

Izolovaná psovitá šelma

Vědci tak došli k závěru, že pravlci jsou původní severoamerickou psovitou šelmou, která strávila miliony let v izolaci. Pravlk obrovský je tedy nejspíš vymřelý druh psovité šelmy, pravděpodobně vůbec největší divoce žijící psovité šelmy, která kdy existovala. Dospělí jedinci vážili asi 65 kg, tedy zhruba o 30 % více, než je průměrná váha dnešních vlků.

Pravlk měl silný skus uzpůsobený k udržení i větších zvířat, asi o 29 % větší než u vlka obecného, ale asi o 36 % menší než stisk lva amerického. Zuby měl však méně uzpůsobené drcení kostí než moderní vlk.

Vyhynutí

Pravlk vyhynul asi před 10 000 lety a jeho vymizení se kryje s koncem poslední doby ledové. V té době vymřeli někteří velcí savci a došlo k rozšíření člověka v Americe. Pravlk se zřejmě nedokázal adaptovat na menší a rychlejší kořist, jako byly různé druhy jelenů, nebo podlehl některé z chorob, jež se objevily v souvislosti s oteplováním.

Koexistovali poměrně dlouhou dobu s mnoha jinými šelmami, jako byli medvěd krátkočelý, smilodon, homotherium, lev americký, gepard americký, kojot, liška, dhoul a vlk obecný. Mnohé z těchto šelem vyhynuly a vzájemné vztahy mezi nimi a pravlky lze jen odhadovat.

Vzhled vlka

Pravlk měřil na délku asi 1,2–1,5 metru a vážil mezi 50–80 kg, přičemž samci a samice byli přibližně stejně velcí. Jen u některých populací měli samci větší zuby. Svým vzhledem se pravlk podobal dnešnímu vlku obecnému, ale jen vzdáleně. Pravlci měli silnější kosti, lebku a zuby. Nebyli ani o tolik vyšší v kohoutku, jako spíše mohutnější. Diskuse se vedou i o zubech pravlka: Množství zlomených zubů v nalezených čelistech naznačuje, že pravlk se kostmi živil, ale čelisti k tomu přizpůsobené neměl.

Pravlci se živili větší méně mrštnou kořistí, jako byli bizoni a koně, ale zřejmě lovili i mláďata mastodontů a mamutů. Další kořistí mohla být megatheria a velbloudi američtí. Podobně jako ostatní šelmy nepohrdli ani zdechlinami. Žili ve smečkách a pohromadě.

Zdroje: www.abicko.cz, cs.wikipedia.org, www.prehistoric-wildlife.com