Velká psovitá šelma
První zkameněliny neznámé velké psovité šelmy byly nalezeny v roce 1854 u řeky Ohio v Indianě. Další objevil americký paleontolog J. Leidy o čtyři roky později v Nebrasce. Vzhledem k tomu, že tvar lebky a kostry vypadal jako vlčí, byl později pojmenován Canus dirus, (anglicky dire wolf – strašný vlk), česky pravlk obrovský. Donedávna se předpokládalo, že je blízký příbuzný s dnešním vlkem. Překvapivá zjištění výzkumu vědců zveřejněných v loňském roce (nature.com) téměř šokovala…
Pravlk není vlk
Tato pradávná psovitá šelma fascinovala archeoložku A. Perri z Durhamské univerzity dlouhá léta. Stala se proto členkou týmu, který jako první začal tohoto „vlkovitého“ tvora podrobně zkoumat. Vědci měli k dispozici obrovské množství fosilií z významného naleziště pleistocénních druhů zvířat a rostlin La Brea Tar Pits v Los Angeles. Protože to je ale „jáma horkého bublajícího asfaltu“, nebylo možné z nálezů z této lokality získat vzorky DNA, protože byly zničeny. Perri však byla přesvědčená, že ostatky tohoto tvora musí mít ve svých sbírkách muzea a univerzity, a ani o tom třeba nevědí. Procestovala celé Státy a vyplatilo se to. Dovezla plné krabice kostí a jejich úlomků. DNA z nich dostali. Díky všem shromážděným pozůstatkům se podařilo získat několik kompletních genomů. Jejich analýza byla šokující. Canis dirus není příbuzný vlka. Má spíš blíž k šakalovi. Pochází ze společného předka šelem psovitých, ale v době před 5,7 miliony lety se oddělil jako odlišná linie. Jako druh se geneticky vyvíjel zcela samostatně, navzdory tomu, že žil po boku s vlkem a jinými psovitými šelmami tisíce let. To je zcela neobvyklé a je to pro vědce taková evoluční záhada.
Tak tady ho máme
Pravlk byl největší a nejmohutnější z psovitých šelem doby ledové. Byl svalnatější než vlk, vážil kolem 70 kilogramů, v kohoutku měřil skoro metr, dlouhý byl tak metr a pětasedmdesát centimetrů. Samice byly menší. Měl také mohutnější hlavu, silné čelisti a ostré zuby. Předpokládá se, že měl i silnější skus, než vlk a dokázali drtit kosti jako hyeny. Srst měl nazrzlou. Dle množství fosilií nalezených na jednom místě v La Brea se předpokládá, že žil ve velkých skupinách, které společně vychovávaly mladé. Lovil ve smečkách, proto dokázal ulovit i větší kořist. Z izotopové analýzy kostí se zjistilo, že se živil převážně koňmi. V jídelníčku měl i obří lenochody, bizony a pravěké velbloudy, troufnul si i na mamuta. Vědci nevylučují, že mohl soupeřit i o mršiny. Je nasnadě, že musel být hrozivým predátorem a stejně jako vlk musel děsit pradávné domorodé kmeny, kteří se ho báli.
lebka pravlka
Domovina a zánik pradávného lovce býložravců
Na rozdíl od vlků a kojotů, kteří připutovali z Euroasie, „strašný vlk“ je původní psovitá šelma, která obývala obě Ameriky, jak ukazují tisíce nálezů ze stovek nalezišť od severu Aljašky až po jižní Mexiko. Nejstarší nálezy Canis diruse pocházejí z doby před 250 tisíci lety a nejmladší jsou staré 13 tisíc let. Vědci si kladou otázku, proč vyhynuli. Domnívají se, že hlavní příčinou může být změna klimatu na konci pleistocénu, kdy začala vymírat velká zvířata, kterými se živil. Buď se nedokázal přizpůsobit na lov menších, nebo nedokázal při lovu menší kořisti konkurovat vlku. Připouštějí, že nové psovité šelmy a vlci, které se do Ameriky dostali, mohli šířit nemoci, kterým pravlk podlehl, nebo ho vlk jednoduše vytlačil. Podle ní je škoda, že vyhynul, nepřizpůsobil se a nepřežil jako vlk, protože je to jeden nejpozoruhodnějších živočichů, který obýval Ameriku. Vědci také navrhli, že by měl být přejmenován na „psa strašného“ - Aenocyon, ale nejspíš se mu nadále bude říkat „strašný vlk“ a u nás pravlk.
Zdroje: www.nationalgeographic.com, www.nps.gov, www.nature.com, www.science.org
