Představa, že mladá dívka, po uši zamilovaná do švarného snoubence z vesnice, musí odevzdat panenství stárnoucímu obtloustlému králi, budí v moderním člověku spravedlivé rozhořčení. Není divu, že se právo první noci stalo námětem mnoha emotivně laděných příběhů odsuzujících feudalismus. Na druhé straně si však umíme představit, že stejně negativní pocity musel takový akt vzbuzovat i v našich středověkých předcích. Otázka je, zda by feudál zavedením této ohavné tradice neriskoval život.

První noc mohla být pro krále i poslední

V historických pramenech nenacházíme žádný záznam o tom, že by si králové, knížata či jiní páni z urozeného stavu skutečně vynucovali milostný styk s čerstvými novomanželkami z řad poddaných. V raně středověké Evropě navíc ani neexistovaly ucelené zákoníky, kam by takové právo mohlo být zapsáno. Zvyk by se neslučoval ani se snahou církve přinutit pohanské národy k monogamii a vynést panenství nad veškeré jiné hodnoty. Středověkému člověku by zkrátka právo první noci připadalo stejně úchylné jako tomu dnešnímu.

Panovník možná býval neomezeným vládcem a teoreticky si mohl dělat, co se mu zlíbilo, v praxi však nutně potřeboval loajálnost svých vazalů a poddaných, aby si moc udržel. Když vzpomeneme, kolik knížat z rodu Přemyslovců bylo brutálně zavražděno, musíme připustit, že atentáty na panovníky se v raném středověku prováděly mnohem snáze než dnes. I když měl třeba na nějakou tu bezbrannou pannu zálusk, jejím únosem přímo z náruče novomanžela by si zbytečně nadělal nebezpečné nepřátele.

Kořeny práva první noci kupodivu sahají až do dob pohanství, kdy dívky přicházely o panenství během rituálně prováděných hromadných souloží. U některých kmenů defloraci prováděl sám vůdce, případně šaman, který tak dívce předával "božskou sílu".

O právu první noci nacházíme zmínku už v Eposu o Gilgamešovi - urucký král Gilgameš si mohl dokonce vybrat, zda noc plnou vášně stráví s nevěstou či se ženichem.

Peníze, nebo pannu!

Panenství všech dívek v zemi se zřejmě považovalo za součást vlastnictví panovníka i s příchodem středověku, právo na odpanění nevěst však bylo spíš symbolem panovníkovy moci, nikoli praktikovaný zvyk.

Jeden švýcarský text z 15. století zmiňuje jistého pána z Mauru, který dal svým poddaným na výběr: buď mu budou odevzdávat panenství novopečených manželek, nebo zaplatí poplatek. Podobné "výkupné" z první noci se v Evropě někdy vyžadovalo i v jiných krajích, šlo však jen o způsob, jak dostat do šlechtické pokladny více peněz. Opět nebyl doložen případ, že by někdo pánovi odevzdal místo poplatku počestnou pannu.