Jak fungovalo právo první noci: Dívky se vykupovaly daní ze ztraceného panenství

12. duben 2020 četba na 2 minuty
Právo první noci existovalo jen v pověstech.

Právo první noci existovalo jen v pověstech.

Foto: Shutterstock.com

I v dnešní době kolikrát kroutíme hlavou, z čeho všeho se vlády snaží vydřít daně. Stále je to však slabá káva proti dani, která se v některých evropských krajích vybírala v průběhu středověku. Šlo o výkupné za nevěstino panenství, které podle práva první noci náleželo majiteli panství.

Nutno předznamenat, že právo první noci nebylo zaneseno do žádného právního kodexu a v historických pramenech není ani zmínka o tom, že by ho někdo skutečně uplatňoval. Pověsti o zvrhlých pánech, kteří připravují nevěsty o to nejcennější místo ženichů, se většinou šířily v dobách povstání, kdy se poddaní na šlechtu snažili hodit co nejvíce špíny.

Historikové ovšem nevylučují, že v teoretické rovině právo první noci vyplývalo z neomezené moci vladaře, ačkoli by si ho nikdo nedovolil praktikovat. Této teoretické premisy pak během středověku využívali vypočítaví šlechtici, kteří na své poddané uvalili neobvyklou daň: ženich měl zaplatit za to, že jeho nevěsta nestráví svatební noc s hradním pánem. Tato podoba práva první noci byla pro obě strany víceméně akceptovatelná a záznamy o ní existují v některých francouzských a německých zdrojích.

Nápadu se chytaly dokonce i církevní úřady. Ve Švýcarsku musel svého času ženich platit jakousi daň z nevěstina panenství, které v určitém náboženském výkladu náleželo Ježíši Kristu.

Zřejmě z těchto podnikavých kroků středověké byrokracie se až do moderní doby uchoval zvyk, kdy ženich dává nevěstě ráno po svatbě dar za to, že mu dovolila připravit ji o "věneček". Dar svatebního rána neboli "jitřní dar" dostala od císaře Františka Josefa také Alžběta Bavorská zvaná Sissi. Císař si panenství své půvabné novomanželky opravdu cenil, protože jí věnoval hned 12 tisíc dukátů.

Akční letáky