Zahradník se vrátil a usedl k dřevěnému stolu. „Moje vize se týkala opět Prahy,” začala Sibyla Weis. „Viděla jsem její obyvatele, kteří nabírali vodu z potrubí ústícího do jejich domácností. Jak pohodlné,” usmála se. Ihned se však zamračila. „Tito lidé však po několika dnech onemocněli. Nejdřív se u nich projevila horečnatost, poté začali zvracet své vnitřnosti.” V očích téměř slepé stařeny se objevily slzy.
„Zachrání se někdo?” muž se tvářil vyděšeně. „Ano, ale jen ti, kteří mají vlastní studnu a nedostanou se do kontaktu s již nakaženými,” odpověděla věštkyně. Povzdechla si a nastavila tvář paprskům slunce. Na kostelní věži začalo odbíjet poledne.
Pražská Sibyla
„Kolik zápisků již máme?” zeptala se nečekaně. „Téměř sedmdesát,” spočítal zahradník. Žena přitakala. Vrásčitými prsty si pohladila zlatý prstýnek. „Kdyby Jan nezemřel, myslím, že by nevznikly.” Její přítel ji položil ruku na rameno. Znal ten příběh. Vyprávěla mu ho snad tisíckrát.
Když byla Michalda mladá, byla po uši zamilovaná do pohledného hraběte. Ten její lásku opětoval a požádal ji o ruku. Pár dní před svatbou se však stala tragédie. Její milý byl zabit v bitvě. Jeho smrt jí zlomila. Rozhodla se proto, že se nikdy nevdá.
Opustila rodný dům a přidala se ke kočovné společnosti. S ní navštívila Egypt, Řím, Benátky, Svatou zemi, země Islámu, Španělsko, Francii a Německo. Stala se úspěšnou obchodnicí se solí a vydělala jmění. Ve všech krajinách navíc udivovala svými jasnovideckými schopnostmi. Získala tak přezdívku Sibyla. Když zestárla, přestěhovala se do Prahy, kde si u městských hradeb pronajala malý dům.
Zkáza Prahy
Stověžaté město ji naprosto uchvátilo. Čím dál častěji ale svým vnitřním zrakem viděla jeho zkázu. Poprosila proto svého zahradníka, aby její predikce začal zapisovat. Celkem asi 70 proroctví se po její smrti v roce 1658 ztratila. Až mezi lety 1945 až 1951 se záhadným způsobem dostaly do rukou nakladatele Rudolfa Rauschera. Ten je publikoval v časopise Futurum.
Téměř ihned po vydání vyvolal text paniku. Jedna z posledních věšteb popisovala zkázu Prahy. „Oznámí ji deset tupých ran z Týnského kostela. Nad městem bude zuřit hurikán a země se bude třást. Vltava bude kalná. Vidím obrovskou ohnivou kouli, valící se z Vyšehradu. Zničí vše, co jí stojí v cestě,” varovala prorokyně. Podle Sibyly se následně země otevře a v hrobech se zjeví kostry. „Všude je tma a kdysi hrdá katedrála se zřítí. Babylonská kletba se naplnila,” predikovala jasnovidka. Jak a kdy by ke zkáze mělo dojít, ale neříká.
Slunce se začalo sklánět k obzoru. Zahradník zapsal Michaldina slova a za větou udělal tečku. „Jsem unavená,” oznámila stařena. Těžce se zvedla z lavičky a zamířila do domu. Muž ještě chvíli seděl a četl. „Ohnivá koule, otrávená voda,” zavrtěl hlavou. Snad se jeho přítelkyně plete, pomyslel si. Prahy by bylo škoda.
Zdroje: www.gloria.tv, www.de.wikipedia.org, www.extra.cz
