Před 80 lety padla vláda a nová vyhlásila mobilizaci. Předcházely tomu masakry

22. září 2018 četba na 15 minut
Českoslovenští vojáci bránili pohraničí před terorem

Českoslovenští vojáci bránili pohraničí před terorem

Foto: ČTK

Ve dnech 22. a 23. září 1938 se vystupňovala krize v českých Sudetech. Henleinovcům obsadili ve čtvrtek 22. září celý Varnsdorf a zbytek Šluknovského výběžku, Británie a Francie naléhala na Československo, aby své pohraničí odstoupilo Hitlerovi. Hodžova vláda, která se rozhodla tomuto požadavku vyhovět, padla pod tlakem generální stávky. O den později vyhlásila nová československá vláda všeobecnou mobilizaci.

Hned ráno 22. září došlo v izolovaném Šluknovském výběžku k útoku na celní úřad Varnsdord II., proti němuž henleinovci hodili několik granátů. V Labských pískovcích zase jednotky SdF zaútočily na šluknovské četníky a vojenské posily SOS, přičemž vážně zranily dva české vojáky. Ještě během dopoledne ale henleinovci změnili taktiku a přešli k masovým demonstracím. Přitom je bohužel podpořili i nejvyšší českoslovenští státní úředníci v daných regionech - okresní hejtmani.

Hejtman ve Šluknově JUDr. František Machek donutil v doprovodu ozbrojených henleinovců kapitulovat příslušníky SOS v Rožanech a u šluknovského koupaliště a telefonicky zažádal o stažení československých pohraničních jednotek i velitele roty SOS v Rumburku. Varnsdorfskou rotu paralyzoval její velitel četnický nadporučík Jansa. K dispozici se henleinovcům přihlásil i přednosta státní policejní expozitury Weis.

"Výsledky činnosti těchto zrádců byly katastrofální…" napsal v publikaci Hraničářská kalvárie autor Jindřich Marek s tím, že v důsledku jejich kroků bylo z první roty SOS zajato a odvlečeno do Německa 149 mužů, z druhé roty 80 mužů a ze třetí 78 mužů. Stejně skončil také celý četnický pohotovostní oddíl ve Varnsdorfu.

"Pro ilustraci poměrů ve výběžku stojí za zmínku zánik pětičlenného velitelství roty SOS, umístěného na náměstí uprostřed tehdy téměř sedmitisícové Krásné Lípy," píše Marek. Jansa podle něj úmyslně mylně informoval velitele roty Čeňka Ureše, že ve Varnsdorfu je klid. Ureš proto zůstal s telefonistou, řidičem a dvěma četnickými strážmistry na svém stanovišti. V půl jedné odpoledne navíc obdržel slib, že dostane pomoc dvou tanků… O půl hodiny však radnici na náměstí obklíčily stovky zfanatizovaných henleinovců, mezi nimiž se objevili i příslušníci německých SA. Brzy na to bylo všech pět příslušníků SOS zajato.

Celková bilance "černého čtvrtku" 22. září 1938 ve Šluknovském výběžku byla krutá. Podle hlášení velitele libereckého praporu Stráže obrany státu bylo zajato a odvlečeno do Německa 432 mužů - 201 příslušníků finanční stráže, 26 četníků a 205 příslušníků vojenských posil. Na dvě desítky mužů padly.

"K největším akcím henleinovců došlo ve Šluknovském výběžku, kde měly jednotky Freikorpsu přímou podporu místního sympatizujícího obyvatelstva. Nejprve nad ránem 21. září zaútočil Freikorps na budovu celnice v Habarticích, kterou se finančníkům a příslušníkům SOS podařilo s přivolanými posilami udržet. Následující den se akce šířily – ve Frýdlantu obsadili ordneři a Freikorps velitelství SOS a další důležité budovy, k novému útoku došlo v Heřmanicích, v prostoru Varnsdorfu po celý den podnikali příslušníci Freikorpsu granátové útoky na stanoviště SOS. Dne 23. září se situace vymkla československým úřadům z rukou: v celém prostoru Šluknovského výběžku útočil Freikorps za aktivní podpory místních nacistů na vojenská stanoviště, správní a další úřady. Docházelo k zatýkání antifašistů. V budově soudu ve Šluknově vznikla improvizovaná věznice, odkud byli zajatci převezeni do Budyšína a později do Magdeburku," popsal tuto situaci Vladimír Kamenický v publikaci Povídá se, povídá.

Všeobecná mobilizace

Nová československá vláda pod Syrového vedení však nakonec odpověděla na násilí v pohraniční oblasti silou. Ještě v průběhu 23. září dobyly československé síly Šluknovsko zpátky, přičemž proti henleinovcům podporovaným jednotkami SA a SS zakročily dva prapory československé pěchoty s podporou útočné vozby. 

Týž den ve 22.15 pak byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Jako první mobilizační den byla stanovena neděle 25. září a hlavním velitelem armády jmenoval prezident Beneš generála Ludvíka Krejčího.

Do zbraně bylo okamžitě povoláno osmnáct ročníků první zálohy a z druhé zálohy potřební specialisté, celkem milion a čtvrt mužů a 36 tisíc evidenčních motorových vozidel. Tři čtvrtiny povolaných záložáků se ohlásily u většiny vojenských útvarů do pouhých 24 hodin.

"V knize Winstona Churchilla ´Neznámá válka´ jsem četl, že roku 1937 odhadovali Francouzi dobu, za kterou by zmobilizovali dva miliony mužů, na deset dní. V září 1938 zmobilizovali Češi dva miliony mužů za osmačtyřicet hodin," vzdal Čechoslovákům hold Sydney Morrell. 

Armáda obsadila pohraniční obce a posílila vyčerpané a zdecimované zbytky SOS. Sedm dní pak v pohraničních pevnostech čekala německý útok. K tomu už ale nedošlo. Krátce po půlnoci, v prvních ranních hodinách 30. září, podepsali představitelé Německa, Francie, Británie a Itálie v Mnichově dohodu o postoupení československého pohraničí Německu. Vláda s prezidentem Benešem pak přes odpor armádních špiček a i některých svých členů ještě téhož dne tento diktát přijala. Byl to konec samostatného Československa.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST

Akční letáky