Přemyslovi bylo tehdy 19 let a měl za sebou bouřlivé mládí, kdy povstal proti otci a uzurpoval si titul mladšího českého krále. Tatínek Václav I. sice výbojného synka porazil a usměrnil, ale rakouské šlechtě se energie mladého muže zalíbila. Pět let Rakušané hledali pro své země schopného vládce a nemohli ho najít. Nyní se shodli na tom, že Přemysl bude tím pravým.
Celá záležitost ovšem měla háček. Nemůžete jen tak vzít prince ze sousedního království a učinit ho svým vévodou. Dotyčný by měl být součástí rodiny, která má na vaše země dědický nárok. Přemysl se zkrátka musel přiženit do babenberského rodu.
Ten ale už v té době vymíral a nabídkou mladých pohledných nevěst zrovna nedisponoval. Zbyla tu jen Markéta, které bylo téměř 50 let, měla za sebou manželství s římským králem Jindřichem Štaufským a desetiletý pobyt v klášteře, kam se uchýlila poté, co ovdověla a ztratila dva syny. Přes tento nepříliš šťastný osud se však stále živě zajímala o politiku a hlásila se o svá práva na rakouské dědictví. V místní šlechtě měla silnou podporu.
Markéta a Přemysl, dohodla se rakouská smetánka a svým vyvoleným přednesla návrh: mohou společně vládnout Rakousku a Štýrsku, ale musejí se vzít.
Přemysl Otakar jako moravský markrabě (Gelnhausenův kodex)
Sňatek 19letého českého prince s o třicet let starší ošklivou Markétou Babenberskou vyvolal na evropských dvorech posměch. Ve 13. století byla žena okolo padesátky starou babičkou. Neexistovala kosmetika, která by proces stárnutí oddálila nebo aspoň trochu zakryla. Novomanželé nicméně sledovali hlavně politické zájmy. Rok po svatbě zemřel Václav I. a Přemysl po něm zdědil český trůn, na který se třásla i jeho choť.
Rakouská šlechta přitom nedomyslela, že Markéta ve svém věku už nebude schopna otěhotnět. "Takto se Markéta vdává a Rakousko v radosti tone. Rakousy radují se i Štýrsko, pokavad doufá, že snad, za krále vdána, všem zemím porodí vládce, který svou vznešeností své zemřelé předchůdce předčí," píše se ve Zbraslavské kronice.
(Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Přemysl_Otakar_II.)
Protože Markéta svému předchozímu choti porodila tři děti, byla všeobecně považována za plodnou. Lékaři nechápali, proč se zplození potomka s Přemyslem nedaří. Kronika Františka Pražského dokonce zmiňuje, že i sama Markéta dávala zpočátku vinu manželovi: "Ačkoliv řečená Markéta byla neplodná, připisovala hanbu neplodnosti králi, tvrdíc, že je neplodný proto, že se narodil na den svatého Petra."
Markéta Babenberská
Přemysl jí ale velmi rychle dokázal, že chyba není na jeho straně. Mezi dvorními dámami si vyhlédl mladičkou Anežku, které se brzy narodily dvě dcery a poté ještě syn Mikuláš.
Stárnoucí manželku král odsunul na vedlejší kolej a věnoval se milence a levobočkům. Do toho usilovně pracoval na svém budoucím přízvisku "železný a zlatý". Pořádal vojská tažení, zakládal města a hrady, upevňoval si moc ve střední Evropě. Markéta se s údělem přestárlé choti smířila a Přemyslovi se stala spíš mateřskou rádkyní. Souhlasila i s jeho návrhem učinit dědicem českého trůnu levobočka Mikuláše.
S tím ale nesouhlasil papež. Přemysl Otakar II. se proto s manželkou dohodl na rozvodu. Protože Markéta před svatbou pobývala v klášteře, kde složila slib čistoty, našla se i dobrá záminka, proti které církev nemohla nic namítat: manželství nemohlo být platné, neboť nevěsta už byla zaslíbena Bohu.
V roce 1261 byl Přemysl opět volný a mohl se znovu oženit, což učinil okamžitě. Jako druhou manželku si vybral Kunhutu Haličskou, která mu porodila oficiálního dědice Václava II. Markéta se stáhla do Dolních Rakous a žila v ústraní až do své smrti v roce 1266.
(Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Markéta_Babenberská)
