Král železný a zlatý se narodil jako druhorozený syn českého krále Václava I. a jeho manželky Kunhuty Štaufské pravděpodobně roku 1233. Čtrnáct let žil ve stínu svého staršího bratra a následníka trůnu Vladislava. Ten však ve svých dvaceti letech nečekaně zemřel.
Ambiciózní Přemysl se zaradoval. Jakmile zdědil Moravské markrabství, začal vymýšlet plán. Jeho cílem bylo svrhnout svého otce, který se choval čím dál tím víc podivínsky a navíc se obklopil skupinou českých šlechticů, již si veškerou moc uzurpovali sami pro sebe. Začala léta bojů a intrik. Ta trvala do 22. září roku 1253, kdy Václav I. náhle zemřel.
Ambiciózní Přemysl
Přemysl se jako cvičený rytíř nebál žádného konfliktu. S horkou hlavou plnou projektů, jak svou moc v Evropě ještě upevnit, se s mečem v ruce vrhal na každého potenciálního nepřítele. Tato vlastnost ho v jeho pětačtyřiceti letech přivedla až na pravý břeh řeky Moravy mezi vesnice Dürnkrut a Jedenspeigen.
Bylo 26. srpna roku 1278. Na Moravském poli proti sobě stála vojska římského krále Rudolfa I. Habsburského, uherského krále Ladislava IV. Kumána a českého krále Přemysla Otakara II. a jeho spojenců. Tomu se nelíbilo, že římský král zasahuje do záležitostí českého státu a podporuje odbojnou šlechtu. Mohl si však za to sám. Před dvěma lety nedodržel podmínky Vídeňského míru a zrádné pány potrestal. Stejně tak nesvolil ke svatbě své dcery Kunhuty s Rudolfovým synem.
To osudné ráno se tak na sebe dívalo přibližně 55 tisíc mužů. Z nich asi 300 se schovalo do nedalekého lesíka a čekalo na svou příležitost. Tři hodiny trvalo, než Rudolf mávl rukou. Rytíři se se slovy „Utíkají!" vyřítili do boku českého vojska. Nastal absolutní chaos. Češi začali prchat. Přemysl na Moravském poli zůstal skoro sám.
Smrt Přemysla Otakara II.
Téměř ihned ho napadli nepřátelé. Strhli ho z koně a obklíčili. Omráčený král se díval do očí svých vrahů. Jeden z nich se rozmáchl a sekl. Prudká rána rozpoltila obličejovou kostru ve dví. Přemysl byl ihned mrtev. To však rytířům nestačilo.
Svlékli ho donaha, pomočili ho a probodli sedmnácti ranami. Poté ho přivázali za koně a vláčeli ho po bojišti. Chtěli tak prý zhanobit jeho přízvisko „železný a zlatý". Ani po smrti nedošel Přemysl klidu. Jeho tělo bylo dalších několik týdnů vystavováno jako v panoptiku. Pohřben byl až na jaře roku 1279.
Zdroj: