Jak poslat dítě poštou: V roce 1913 stačilo řádné zabalení a poštovní známka

Na začátku 20. století se v USA posílaly děti poštou jako balíky.

Na začátku 20. století se v USA posílaly děti poštou jako balíky.

Foto: Flickr.com

Poštou se dá v dnešní době poslat řada kuriózních věcí. Nic ale nepředčí situaci na začátku 20. století, kdy se v USA vedle balíčků a dopisů posílaly poštou i děti. Čtete správně. Rodiče ušetřili a dítě alespoň nemuselo složitě přestupovat na vlakových stanicích.

Krokem, který odstartoval tuto roztodivnou éru přepravy, bylo rozhodnutí státní pošty o velkoobjemových balících. V roce 1913 se tak dramaticky zvýšil zájem o přepravu zásilek hlavně na americkém venkově. Lidé si nemohli dovolit lístek na vlak, který je většinou stál celodenní plat, a tak pro ně byla tato možnost výhodným řešením. Jediným omezením pro přepravu byl balík s váhou nižší než pět kilogramů. Žádné zvláštní opatření nebylo třeba, stačilo řádné zabalení a poštovní známka.

První případ, kdy rodiče poslali své dítě na cestu jako balík, byl zaznamenán ve vesničce Glen Este ve státě Ohio. Muž chtěl v únoru 1913 svého syna poslat k babičce. Chlapec vážil přesně 4,9 kilogramu, byl řádně zabalený, a tak tamní pošťák Vernon O. Lytle neměl na výběr. V pořádku ho doručil na požadovanou adresu a rodiče za to zaplatili jen 50 centů (přičemž syna pojistili na přibližně 50 dolarů). Tento případ odstartoval mediální senzaci a lavinu dalších poštou cestujících dětí.

Většinou se rodiče odvážili svou ratolest poslat jen na krátkou vzdálenostZdroj: Flickr.com

Většinou se rodiče odvážili svou ratolest poslat jen na krátkou vzdálenost. Výjimkou byla čtyřletá dívenka Charlotte May Pierstorff. Ta na své cestě k babičce urazila 117 kilometrů. Schovaná byla v balíku, na který rodiče nalepili známku za 53 centrů a svěřili ho do rukou pošťáka. Naštěstí se ukázalo, že dívku doprovázel na její cestě strýc, který byl zaměstnán u železniční poštovní služby. O holčičce se dozvěděla spisovatelka Nancy Pope a nechala se jejím příběhem inspirovat při psaní dětské knihy Very Special Deliveries. Mimo to byl případ malé Charlotte také předlohou pro knížku Mailing May.

Děti byly zaměstnávány i v uhelných dolech.

Děti ve viktoriánské Anglii: otrocká práce v továrnách neminula ani pětileté

Další známou dětskou poštovní zásilkou byla tříletá Maud Smith. V roce 1915 byla poslána k nemocné matce. Její přeprava vyšla na 33 centů. Lidé v okolí měli proti její cestě námitky, malá Maud však cestou pojídala cukroví, a tak si cestu celkem užívala.

Většinou byla cesta pro přepravované děti zábavou a dobrodružstvím. Když se však začala intenzita posílání „dětských balíků“ zvyšovat, zvětšoval se i odpor veřejnosti. Rodiče totiž často zacházeli za všechny morální limity. Sama státní pošta pomalu ztrácela pro tento druh služeb pochopení. V roce 1915 byl definitivně zaveden zákaz přepravy lidí, a tak éra posílání dětí poštou skončila. Přestože bychom se nyní mohli na celou záležitost dívat jako na nezodpovědnost rodičů a nedbalost ze strany poštovních dopravců, tak se nabízí i jiný úhel pohledu. Historička poštovních služeb, Jenny Lynchová, poukázala na velkou důvěru vesnických komunit k poštovním úředníkům. Lidé poště a jejím zaměstnancům jednoduše věřili o mnoho více, než je tomu obvyklé dnes.

 

Akční letáky