Witold Pilecki: Osvětim byla nic proti tomu, co se dělo potom

17. listopad 2019 četba na 4 minuty
Witold Pilecki u soudu v roce 1948

Witold Pilecki u soudu v roce 1948

Foto: Wikipedia

Witold Pilecki se zapsal do historie jako muž, který celý život neúnavně bojoval za svou vlast proti cizím nepřátelům a nakonec se stal obětí justiční vraždy spáchané vlastními spoluobčany. "Osvětim byla maličkost proti tomu, co se mi děje teď," prohlásil v roce 1948 poté, co nad ním polský soud vynesl rozsudek smrti.

Pilecki se narodil v roce 1901 v ruském městě Olonets do rodiny polských vlastenců a od mládí se účastnil bojů za znovuobnovení Polska, přičemž získal dvě vyznamenání za statečnost. V roce 1918 se zdálo, že už jeho vojenských služeb nebude potřeba, a tak se Pilecki oženil a usadil se na rodinném statku. Povinnost navléknout opět uniformu ho zavolala poté, co do Polska vpadli nacisté.

Naschvál se nechal zatknout

Německá vojska zvítězila, ale Pilecki se nevzdával a proti nepřátelům nadále bojoval jako partyzán. Společně se dvěma druhy založil Tajnou polskou armádu, která se v zemi rychle rozrůstala. V roce 1940 bylo několik členů zadrženo gestapem a posláno do tábora v Osvětimi. Není jisté, kdo přišel s nápadem, že by se měl některý ze statečných mužů nechat zavřít v lágru také, aby zapátral po osudu zadržených, nicméně tento nápad se zrodil a volba padla na Witolda. Ten po zaváhání s úkolem souhlasil.

Při německé razii ve Varšavě se dobrovolně nechal chytit a po dvou dnech mučení byl deportován do Osvětimi. Prezentoval se zde jako obyčejný zahradník, ale ve skutečnosti měl v plánu vybudovat mezi vězni konspirační síť, jejímž cílem by bylo zničení tábora podpořené polskou armádou a anglickými výsadkáři.

Hned v prvních dnech ale Pilecki pochopil, že podmínky v osvětimském táboře ve své hrůznosti dalece předčily jeho očekávání. "Cítil jsem se jako omámený. Měl jsem dojem, že nás snad zavřeli do ústavu pro choromyslné," zaznamenal své pocity jindy neohrožený voják.

Přesto se mu podařilo v táboře vytvořit odbojovou skupinu, která čítala asi 800 členů. Každý z nich však kvůli bezpečnosti věděl jen o čtyřech dalších druzích, aby v případě dopadení nemohl prozradit jména více osob.

Spojenci mu neuvěřili

V roce 1942 se Witold pokusil poslat do světa po uprchlých vězních zprávu, kde vylíčil nelidské zacházení s uvězněnými lidmi i masové vyvražďování Židů z transportů v Březince. Zpráva se jako zázrakem dostala až do Londýna společně s výzvou, aby spojenci koncentrační tábor co nejrychleji osvobodili. Britští funkcionáři však hlášení považovali za přehnané a jednoduše mu neuvěřili. Domnívali se, že takto vysoké počty obětí, jak je Pilecki odhadoval, by si nacisté nedovolili.

Vojenskou akci v Osvětimi odmítla i polská Zemská armáda, která na to sama o sobě neměla potřebné síly a vyzbrojení.

Po 947 dnech od uvěznění se Pileckému podařilo shodou šťastných náhod z tábora uprchnout. Pod změněnou identitou velel jednotkám při Varšavském povstání a po kapitulaci byl internován v zajateckém táboře v Murnau, kde zůstal až do chvíle, kdy ho osvobodila americká armáda.

Poprava střelou do týla

Nadšení z osvobození netrvalo dlouho; Pilecki s nelibostí sledoval nástup komunismu v Polsku a byl ochoten o něm informovat velitele polské armády na Západě, generála Anderse. V roce 1946 už tušil, že ho styky s Andersem mohou dostat do vážných potíží, ale odmítl emigrovat. "Všichni přece nemohou odjet, někdo tu musí zůstat," tvrdil.

V roce 1948 byl Witold Pilecki po vykonstruovaném procesu proti jeho osobě popraven střelou do týla coby špion. Nepomohla ani zoufalá žádost o milost, kterou tehdejšímu polskému prezidentovi zaslala Witoldova manželka a matka jeho dvou dětí. Pileckého jméno bylo očištěno teprve po pádu komunismu v roce 1990.

Akční letáky