„Před dvěma lety jsme se s manželkou rozešli. Byla to vina nás obou, ale nakonec jsem to rozsekl já. Rozmazávat důvody rozchodu se mi nechce, ale musím se obhájit tím, že v našem případě nešlo o jinou ženu. Hádky a výčitky už jsem prostě nemohl snést, a tak jsem od ní odešel. Od té doby ale bojujeme o syna, kterému je teď pět let. Chci ho vídat často, ale exmanželka mi to neumožňuje, i když máme péči o něj stanovenou soudně,“ svěřuje se Antonín hned na začátku e-mailu, který poslal k nám do redakce. Antonín má novou ženu, se kterou čekají první dítě, ale to nic nemění na tom, že miluje svého syna.
„Neustále jí píšu, posílám alimenty, platím mimořádné výdaje, snažím se zapojovat. Prostě chci, aby věděl, že sice už se s maminkou nemáme rádi, ale jeho budu mít rád celý život.“ Antonínova exmanželka ale styku s otcem brání a vždy před domluvenou schůzkou přichází výmluvy, že je nemocný, že někam jedou apod. „Už to došlo tak daleko, že jsem skoro 8 měsíců syna neviděl. Nechtěl jsem to hnát před soud, ale po posledním výstupu už asi budu muset.“ Antonínovi totiž přišla textová zpráva, že ho syn už nechce nikdy vidět, že má jiného tatínka a že jeho povinností je v současnosti už jenom platit alimenty. S tím se ale Antonín nechce smířit. „Co mám dělat? Mám snad ustoupit?“
Antonín se se situací ani smířit nemusí. Matka otci ve styku s dítětem bránit nemůže, zvláště tehdy, že soud určil jinak. Podle zákona o rodině má dítě právo na styk a péči obou rodičů. Práva rodičů jsou rovnocenná. Stále nejlepší je forma dohody. Jde především o blaho dítěte. Ani jeden z rodičů by neměl přes dítě řešit své spory. „S exmanželkou se ale nedá vůbec dohodnout. Malého proti mně navádí a na to jsem já krátký.“ Případů, kdy jeden z rodičů brání ve styku s dítětem, je opravdu mnoho, přestože je takové jednání protizákonné. Otcové a někdy i matky se tak často jen zpovzdálí dívají, jak jejich děti rostou, a doufají, že časem si k nim najdou cestu zpět. Psychologové se shodují, že se tak děje často z důvodu pomsty. Rodiče tak přes děti řeší své spory, což se ale neblaze odráží na psychice dítěte.
Odborníci z oblasti práva pak v takových situacích radí jediné. Pokud matka i přesto odmítá návštěvy a péči otce, jak má nařízeno soudem, jde o porušení rozhodnutí o výživě a výchově, což je důvod je změně tohoto rozhodnutí. Jinými slovy, prokáže-li Antonín, že se o styk s dítětem snaží, ale matka mu v tom brání, má otec při novém soudním řízení velkou šanci na svěření dítěte do péče. V případě, že se otec rozhodne o dítě bojovat, měl by zkusit předžalobní výzvu k umožnění styku s dítětem, pokud ani to nezabere, zbývá už jen podat návrh na změnu úpravy výchovy a výživy. U soudu je také možné se opřít o termín syndrom zavrženého rodiče.
„V našem případě už bude asi jediným řešením soud, i když bych to chtěl jinak. Ale rozhodně o syna budu bojovat. Jen se bojím, že mě už nemá rád, že se mnou nebude chtít být. Bůhví, čím ho proti mně naočkovala,“ bojí se Antonín.