Bál se to vyslovit nahlas a říct o tom i nejlepšímu kamarádovi, ale po narození druhého syna neměl na sex s vlastní ženou chuť. Začal pátrat po tom, jestli je sám, nebo je to obyčejný jev.

David vypráví: ,,Jsem obyčejný chlap, mám ženu a dvě děti. Nechutenství k sexu se málem objevilo už u prvního syna, do porodnice jsem to naštěstí nestihl včas, takže tam s ní byla tchyně. Druhému porodu jsem se ale nevyhnul. Žena na mě začala tlačit a říkat mi, že když jsem to dítě udělal, tak je samozřejmostí, že tam s ní budu.



Podle mě nemá muž v sále co dělat. Od počátku věku je u toho ženy nechtěly, tak proč teď? Rozumím, že žena prožívá bolesti a chce podporu od svého chlapa, ale k uklidnění a ulevení je tam personál. Jak jí já pomůžu? To už spíš matka nebo nejlepší kamarádka. To, co během porodu vidím a jak to mnou otřese, to už nikoho nezajímá.

Z prvního porodu jsem se vyvlékl a u druhého jsem jí říkal, že to prostě nedám, ale to ji nezajímalo. Chtěla, abych tam byl a vše natáčel. Diskuzi ukončila větou: Krev ti přece nevadí, králíky stahuješ z kůže, takže tam se mnou budeš.

V den D jsem ji odvezl do nemocnice a sestřička se zeptala, jestli budu u porodu přítomen. Podívali jsme se na sebe s manželkou a ze mě vypadlo ,,Ano", aniž bych chtěl. Než ji převezli do sálu, všemožně jsem ji uklidňoval, dával masáže a říkal, že to bude všechno v pořádku a že jsem na ni pyšný. A pak nás vzali na místo, kterého se celý život děsím. Soustředil jsem se na svou hekající ženu, na její bolestivý výraz, slzy a pot. Videokamera zůstala na sesterně a v jejích očích jsem spatřoval ohromné výčitky, že narození našeho syna nebude nadosmrti zaznamenané.



Sestru napadlo, že mám mobil a mohl bych to natáčet na něj. Musel jsem se dívat na všechno. Bylo to děsivé, naštěstí to se mnou neseklo. Byl jsem donucen přestřihnout pupeční šňůru. Syna jsem si pochoval, až když ho umyli a oblékli. Manželku jsem utišoval a říkal jí, jak jsem šťastný. To mě ještě nenapadlo, co ten zážitek se mnou udělá.



Od porodu se náš sex změnil. Manželku nechci vidět nahou, milujeme se se zhasnutými světly a nejlépe pod dekou. Bojím se pohlédnout na místa, která jsem dříve miloval. A vyvrcholení? S tím mám obrovské problémy.

Co je nejhorší, nedokážu si s ní o tom promluvit. Změny si povšimla a nařkla mě z nevěry. Ujistil jsem ji, že žádná nevěra neprobíhá, ale nedokážu jí říct, že je to vše její chyba, že kdyby mě tam nedonutila jít, milovali bychom se jako předtím.

Snad to jednou pomine a já se budu moct znovu podívat na svou ženu v celé její nahé kráse. Jsem živoucím důkazem, že odporem k sexu netrpí jen ženy. Na rozdíl od nich o tom ale mlčíme.