Příběh muže, který způsobil zemětřesení v katolické církvi

Studoval práva, ale závratnou kariéru dosáhl v profesi callboye. Za peníze spí s muži a píše. Třeba o odvrácených stranách katolické církve. O desítkách vysoce postavených církevních hodnostářů, kteří za posledních sedm let prošli jeho postelí. „Chtějí mít tvrdý sex jako všichni ostatní. Ale jsou sentimentálnější. Kněží si kupují nejen sex, ale také emocionální blízkost, náklonnost. Dával jsem jim vše…“ bez problémů vypráví 39letý neapolský vzdělanec.

Sex před Madonou

Sám Mangiacapra o sobě mluví jako o sexuálním dělníkovi a tahle skutečnost ho nijak nefrustruje. „Dávám přednost prodeji svého těla před nudou v advokátní kanceláři. Dnes se cítím jako člověk.“ Jeho profesní zlom nastal, když mu krátce po nástupu na stáž advokátního koncipienta během videochatu nabídl schůzku jakýsi kolega právník. Za 20 minut mu zaplatil 150 eur. Bylo rozhodnuto. „Jsem prostitut a do své práce jsem mozek zapojil mnohem více, než bych tak při nejlepší vůli učinil v advokacii. Mnoho zákazníků přitahuji spíš než tělem tím, že dokážu formulovat myšlenky,“ řekl nedávno pro německý týdeník Stern.

Nic z toho by ho samozřejmě nekatapultovalo mezi smetánku. To až jeho přiznání, že dlouhá léta poskytoval za peníze rozkoš katolickým kněžím, a kniha, kterou o tom vydal. Své sexuální dobrodružství s duchovenstvem včetně obrazové dokumentace předkládá veřejnosti bez jakýchkoli výčitek svědomí. „Po dlouhém zvažování jsem dospěl k rozhodnutí, že si tyto informace nemohu udržet jen pro sebe, pak bych se stal komplicem. Považuji za samozřejmé zveřejnit dvojí tvář některých představitelů katolické církve, zejména vysoce organizovanou lobby homosexuálních kněží. Postarají se o sebe, podporují se navzájem, shromažďují se ve skupinách. Společnost o tom nemá ponětí.“

Bez jakýchkoli morálních výčitek nechává Mangiacapra nahlédnout novináře do svého smartphonu na fotografie duchovních v těch nejchoulostivějších pózách, zatímco se v pozadí rýsuje socha Madony…

Soukromí není potřeba

Tažení „vatikánského callboye“, jak mu média přezdívají, proti katolické přetvářce má jasný důvod. Nedávno ho objasnil německému týdeníku Stern: „Nikdy bych svého zákazníka nezradil. Jenže je zákazník a zákazník. Pokud muž podvádí svoji manželku, je to jen na jeho vlastní triko. Jenže kněží jsou lidé, kteří zastávají morální funkci. Stojí vepředu a ze své kazatelny šíří bohulibý světonázor, který často svým jednáním sami porušují. Já jsem homosexuál a dobře vím, co pro celou LGBT komunitu znamená, že naše společnost je utvářená hodnotami církve. Jak moc jsme odmítáni a jak moc musíme bojovat… A přitom homosexualita v samotné církvi není ničím výjimečným.“

Ve vzpomínkách na své církevní zákazníky zmiňuje i jejich specifika. Zatímco ženaté muže prý vesměs zajímala především diskrétnost a trpěli výraznými obavami z možného prozrazení, kněží se něčím podobným prý netrápí. „Ve své nadřazenosti se chovají tak, jako by jim nikdo nemohl ublížit. Šokovalo mě, že žádné přehnané soukromí nikdy neřešili. A už vůbec jsem u žádného z nich nepozoroval jakékoli výčitky svědomí.“

Setkání prostituta s jeho duchovními klienty se však odehrávala vždy mimo Vatikán, za tím účelem existovaly konkrétní byty. Zákazníci takřka nikdy nepřicházeli v „pracovním“, nýbrž v civilním oblečení. Nicméně memoáry přibližují i situaci, kdy navštívil kněze přímo v církevním zařízení pro péči o drogově závislé, zapsal se na recepci, seděl se svým „vyvoleným“ a ostatními duchovními u jednoho stolu a poté se s klientem odebrali na pokoj.

Zábava, sex, kokain

Odvážný prostitut už v řadách katolické církve způsobil zemětřesení několik. Doslova mediální skandál vyvolala kauza známá jako „Don Euro“, u jehož zrodu stál právě Mangiacapra. Jeden z jeho klientů totiž původně vystupoval jako bohatý soudce. Jenže bystrý callboy záhy odhalil, že i v tomto případě jde o kněze, a vrtalo mu hlavou, jak si prostý farní kněz může dovolit sexuální služby, vybrané jídlo, řeky kokainu a nákladné dary, jimiž svého prostituta tak často zahrnoval.

Došlo mu, že ona velkorysost jde na úkor sbírky pro farnost a pro chudé. Skutečnost ohlásil místní diecézi, která nebyla schopná přijmout žádné opatření, až dokud nevyšlo najevo, že televizní zpravodajství připravuje příspěvek o bohatém a chlípném gayovi skrytém v kněžském rouchu. Pak teprve zbavila dotyčného kněžských povinností, koupila pro něj dům údajně za 200 000 eur, zajistila služku a nějaké „kapesné“. Jenže vše vyšlo najevo, pročež soudnímu řízení a trestnímu vyšetřování se nevyhnul nejen ctihodný kněz Luca Morini, jemuž začala celá Itálie přezdívat Don Euro, ale ani biskup Giovanni Santucci, který se chování svého kolegy snažil do poslední chvíle krýt. Kontroverzní televizní stanice Le Iene zveřejnila záběry, během nichž Morini šňupe kokain, promenáduje se s výstředním mužským doprovodem, a někteří dotazovaní farníci dokonce přiznali, že je obtěžoval během zpovědí...

Viním z hříchu

Francesco Mangiacapra, který se podle vlastních slov rozhodl sepsat všechny své dosavadní zkušenosti, protože už dále nemohl snášet pokrytectví některých církevních představitelů, se na svou misi pustil s odhodláním. Vedle knihy, kterou vydal, sepsal i více než tisícistránkový spis, který se zaměřuje na 40 konkrétních kněží z celé Itálie, a předal ho neapolské arcidiecézi. Kardinál Crescenzio Sepe spis ihned odeslal do Vatikánu, s tím, že Neapol je čistá, protože ani jeden ze zmiňovaných gay duchovních užívajících si placeného sexu není z Neapole. Ale že na jiných místech je zřejmě problém… „Jedná se o závažné činy a ti, kteří pochybili, za ně musí zaplatit,“ prohlásil doslova.

Ten, kdo stál na počátku všeho, neapolský hezounek a VIP katolický prostitut, si užívá svých pět minut slávy, ale zároveň přemýšlí o nejisté budoucnosti. Zveřejněním celé kauzy se současně vzdal svých dlouhodobých příjmů a ztratil důvěru potenciálních zákazníků nejen z oblasti církve. „Mohl bych si dál užívat v tichosti vydělaných peněz, nechat se obletovat. Kněží zaplatí za sex mnohem ochotněji a velkoryseji než kdokoli jiný. Ale já se rozhodl toho všeho vzdát, abych poukázal na schizofrenickou morálku tolik typickou pro hierarchii. Nikoho nesoudím, neobviňuji nikoho ze zločinu. Homosexualita zločin není. Viním z hříchu. Z nedotknutelnosti. Z hniloby kontaminující zdravou část církve.“

„Mnoho zákazníků přitahuji spíš než tělem tím, že dokážu formulovat myšlenky.“ „U žádného z nich jsem nepozoroval jakékoli výčitky svědomí.“

Autor: Judita Bednářová