První manželství se mi nevyvedlo. O to víc nadějí jsem vkládal do druhého. Vzal jsem si o 12 let mladší ženu, ale po 10 letech soužití jsem zjistil, že je mi nevěrná. Kvůli naší malé dceři, na níž jsem velmi lpěl, jsem nepožádal o rozvod, jen jsem se odstěhoval. Odešel jsem, jak se říká, jen s kartáčkem na zuby, ale trvalé bydliště jsem si v bytě ponechal.

Nestyýkali jsme se

Nežili jsme spolu čtvrt století ani jsme se nestýkali. V roce 2009 jsem však s hrůzou zjistil, že můj účet, kam mi chodil i starobní důchod, je na nule. Částka 65 000 Kč propadla exekutorovi: žena si totiž vzala půjčku a nesplácela ji.

Po dlouhé době jsem ji navštívil. Litovala, slibovala, že mi peníze vrátí, jenže se nic nedělo. Požádal jsem tedy o rozvod. Posléze vyšlo najevo, že během rozvodového řízení si manželka vzala ještě pět dalších půjček, které opět nesplácela. Jak je možné, že je vůbec dostala, když nesplatila ani tu první?! O jejích půjčkách jsem samozřejmě neměl ani tušení a hlavně by mě vůbec nenapadlo, že ještě během rozvodového řízení (jehož důvodem byly právě manželčiny dluhy) je možné půjčku získat, a to bez vědomí rozvádějícího se partnera!

Z mého účtu opět zmizely peníze – aniž bych obdržel soudní obsílku či upozornění od exekutora. Konto bylo zablokováno a já neměl prostředky ani na obživu a léky. Nakonec mi exekutor ponechal z důchodu životní minimum – zbytek „spolkly“ manželčiny dluhy.

Zfalšovala podpis

Pustil jsem se do pátrání, směl nahlédnout do některých spisů a byl jsem šokován. Na jedné z půjček, ve výši 150 000 Kč, žena (v rozvodovém řízení!) dokonce zfalšovala můj podpis!

Kamarád mi radil, abych na ni podal trestní oznámení, že jde o podvodné jednání, které by měla řešit policie a následně soud, ale já se chtěl nejprve pokusit o smír. Navíc nemám peníze na to, abych si platil právníka.

Pátral jsem dál a dozvěděl se, že prodala mou půlku garáže, jež byla součástí společného jmění manželů, stejně jako byt. „Ano, garáž i byt jsem prodala, ale peníze už nemám,“ krčila rameny, když jsem ji žádal o vysvětlení a samozřejmě o adekvátní část peněz z prodeje.

O manželčiných „transakcích“ nevěděla ani naše dcera, která je provdaná v Německu. Možná jsem se jí měl svěřit, ale bylo mi trapné její matku pomlouvat během našich řídkých setkání, kdy jsem se těšil hlavně z vnoučat.

Nevím, co dělat

Vůbec nechápu, jak je možné, aby se jeden z manželů zadlužil bez vědomí toho druhého? Když jsem byl mladý, nemohl jsem si bez souhlasu ženy vzít ani půjčku na obyčejnou sedací soupravu. A dnes je všechno jinak!? Copak takové praktiky náš justiční řád umožňuje?

Jak je to možné, když jsem o dluzích své – nyní již bývalé - manželky nic nevěděl, nikde jsem nic nepodepsal, nikdo mě o ničem neinformoval a teď bych je měl splácet až do konce života? Ano, udělal jsem chybu, že jsem se před těmi 25 lety nerozvedl a že nedošlo k majetkovému vypořádání.

Ale už se stalo. V současné době činí dluhy mé bývalé ženy již více než půl milionu. Jsem z toho zoufalý, na právníky nemám a vůbec nevím, jak mám danou situaci řešit a zda se vůbec někde dovolám spravedlnosti.

Milan

Odpovědnost za dluhy je na obou manželech

  • Milanův příběh potvrzuje základní zásadu práva - neznalost zákona neomlouvá. Uzavřením manželství vzniká ze zákona tzv. společné jmění manželů (SJM, dříve bezpodílové spoluvlastnictví manželů), do něhož spadají aktiva, ale i pasiva nabytá jedním z nich nebo jimi oběma společně během trvání manželství.
  • Nezáleží tak na tom, zda manželé spolu žijí, či nikoli. Podle zákona jsou manželé a jejich majetkové vztahy se řídí občanským zákoníkem.
  • Základní podmínka pro to, aby konkrétní dluh náležel do SJM, je, aby vznikl za trvání manželství. Do SJM spadají i dluhy, které vznikly v době rozvodu, neboť SJM zaniká až právní mocí rozsudku o rozvodu.
  • Jediná Milanova obrana může být, že ze zákona do SJM nepatří závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, jež převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.
  • V praxi však vzniká spor jak tuto míru hodnotit, tedy zda přihlédnout k průměrným, objektivním, převažujícím majetkovým poměrům ve společnosti, či vyjít z konkrétní finanční situace manželů.
  • Milan sám říká, že udělal chybu. Má pravdu, neboť pokud se včas nerozvedl, nese odpovědnost za dluhy vzniklé za manželství společně a nerozdílně. Je nutné si uvědomit, že ani sám rozvod (v případě tzv. sporného rozvodu) nestačí, je nutné vypořádat zejména SJM včetně závazků.