Václav: Má snacha je skvělá ženská. Manželka ji nenávidí a mě kvůli ní šikanuje

1. srpen 2019 četba na 5 minut

Foto: shutterstock

Náš jediný syn František se po několikaleté známosti oženil s velmi sympatickou dívkou Hanou. Učinil tak navzdory mé manželce a své matce Blance. Ta málem nešla ani na svatbu.

Zachránit vztah se může pokusit i tchyně se snachou, více najdete v galerii.

Přestože Blanka Františka od malička rozmazlovala (býval v dětství často nemocný), vyrostl z něj samostatný chlap a podle mě se tak i zachoval, když nedal na řeči své matky a oženil se s dívkou, kterou má rád. Hana se mé ženě od začátku nelíbila, ostatně podobně jako každá z Františkových známostí. Jedna byla rozmazlená, jiná hloupá, a Hana je zase moc samostatná, nebaví ji vaření (a proč by mělo, když je František kuchař a vaří skvěle) a navíc prý není dost krásná, má velký nos!

„Přála bych si pro Františka sice krásnou, ale tichou, skromnou dívku, ne tuhle nosatou feministku, co by pořád jen lezla po horách! Od té doby, co s ní František chodí, se hrozně změnil. I do toho horolezectví ho nalákala ona,“ skuhrala Blanka. Začal jsem Hanku bránit, protože ona je skromná, hodná, Frantu miluje a on ji. Pravda – tichá rozhodně není, protože má smysl pro humor, ráda se směje a je s ní legrace. Jenže to jsem si naběhl! Manželka mě okamžitě obvinila, že ji bráním jen proto, že má velká prsa, že my chlapi na nic jiného nemyslíme. Když nám Franta oznámil, že se s Hankou budou brát, ale s dětmi zatím nepočítají, dostala hysterický záchvat. „Já to věděla! Je to sobecká potvora, Franta by určitě děti chtěl, je mu dvaatřicet, ale to ona mu nakukala, že mají ještě počkat! Já se těch vnoučátek snad nedočkám…“

To mě tedy přivedlo do varu.

„Tak tobě nejde o synovo štěstí, ty chceš vnoučata, abys o nich mohla drbat s babama ze sousedství, co o ničem jiném nemluví!“ Ihned mě zařadila do kategorie mužských šovinistů, dokonce mě obvinila, že bych ji nejspíš nejradši vyměnil za nějakou takovou, jako je Hana. Měl jsem tisíc chutí odpovědět, že to není špatný nápad, opravdu mě rozzlobila, ale raději jsem mlčel, abych ještě nepřiléval olej do ohně. Když ale oznámila, že na synovu svatbu nepůjde, protože ten sňatek neschvaluje, už jsem se neudržel. „Tak ty mě obviňuješ ze sobectví, a sama jsi tak sobecká, že nechceš jít na svatbu vlastnímu synovi?! Co tím chceš dokázat? Komu tím prospěješ? Budeš sedět doma a jen se užírat?“

Nakonec šla, ale tvářila se jak o pohřbu. „To jsem si nezasloužila, za všechnu tu lásku a péči,“ fňukala doma po obřadu a já si zašel ještě na pivo, protože jsem na tyhle řeči neměl nervy.

Situace se nezlepšila ani po půl roce od svatby. Rýt do Franty už nemůže, mladí mají vlastní byt a k nám raději nechodí. S Blankou není rozumná řeč, hořekuje, že ztratila synáčka, že jí ho ta potvora ukradla. Někdy mám pocit, že jí přeskočilo. Je v penzi, nemá žádné koníčky a zřejmě se upnula k představě pokorné a poslušné snachy, která ji co nejdříve obdaruje nejméně dvěma vnoučaty. Ještě že chodím do práce, jinak bych se asi zbláznil. Dá se s tím vůbec něco dělat?

Václav, Ústí nad Labem

Odborník radí

Zřejmě jen v málokterém čtenáři bude paní Blanka vyvolávat sympatie. Přesto mi je jí trochu líto. Syna má nepochybně velice ráda a přála by mu v životě jen to nejlepší. Zvláště, pokud by se „jeho nejlepší“ krylo s tím jejím. Mimo jiné má jasnou představu, jaká by měla být jeho partnerka.

„Krásná, tichá, skromná dívka…“ Přitom jí zřejmě nedochází, že poslední exemplář takového děvčete byl u nás spatřen ve volné přírodě naposledy někdy koncem 18. století. Syn si vybral dle svého, navíc se k němu přidal i jeho povedený otec. Paní Blance je zřejmé proč. Takže pro jistotu žárlí na oba. Na manžela proto, že by určitě se snachou chtěl mít nějaké pletky. V psychologii se takovému uvažování říká „projekce“ – svá přání promítáme do druhých.

To ona by nejraději byla partnerkou jejich synovi.

Přála by si vnoučata, a přitom dělá vše pro to, aby se s nimi nemohla stýkat. Pokud rychle nevezme zpátečku a snachu na milost, pak hrozí, že svá vnoučata bude znát jen z vyprávění. Manželovi se bude pravděpodobně pokoušet bránit v kontaktech s nimi – když nemohu já, tak ani on! Je asi jen otázkou času, kdy ji pošle ke všem čertům, a ona se bude sžírat ve své kyselé zatrpklosti.

32letý muž však má podle dnešních měřítek na založení rodiny ještě čas. Paní Blanka by jej mohla využít třeba k léčbě – aby se konečně od syna odpoutala a přestala mít pocit, že mu může řídit život.

Akční letáky