Obyčejné setkání
Jmenuju se Marcela, je mi čtyřiadvacet a pracuju jako sekretářka ve škole. Nějaký vztah už jsem měla, ale vždy to skončilo rozchodem. Žádná tragédie, kvůli které bych skákala z okna. Jen nám to neklaplo. Mám skvělou partu kamarádů, se kterou si rozumím, takže jsem byla v pohodě. Když jsme před dvěma lety vyrazili na koncert, potkala jsem tam fakt pěkného kluka – Mirka. Měl úžasně uhrančivé oči. Z povídání bylo rande a musím říct, že mi hodně lichotilo, že o mě stojí, protože nepatřím mezi krásky, kterým kluci klečí u nohou a dávají si kvůli nim do zubů.
Nevídali jsme se každý den, a abych pravdu řekla, moc toho nenamluvil, tedy lépe řečeno, nemluvil o sobě. Když už, tak spíš tak nějak vyhýbavě. Rodiče měl prý na Moravě, s bratrem si údajně nerozuměl, nestýkali se. Když jsem ptala, jestli měl nějaké lásky, odbyl mě, že je to minulost.
Když se mě po pár týdnech zeptal, jestli se mnou může bydlet, trochu mě to zaskočilo, ale nebyla jsem proti. Alespoň se líp poznáme, pomyslela jsem si. Jsme dospělí, o nic nejde, nanejvýš se rozejdeme, nebo z toho bude láska jako trám.
Vodka k procitnutí
Začali jsme spolu žít – učit se žít, poznávat se. Žádné hádky, žádné konflikty, docela nám to klapalo. Jen v posteli to s ním bylo – prostě jiné. Nic, co by stálo za jedinou klapku ve „filmu“, který je jen pro dospělé. Měla jsem takový zvláštní pocit, že se mu se mnou něco nelíbí. Proč? Nic neříkal.
Ven se mnou moc chodit nechtěl, jen na nějaké tu country party, takže jsem musela omezit styky s partou, ale zvykala jsem si, že není společenský typ, že je uzavřenější, že jsme každý jiný. Musím ještě podotknout, že nepil, alespoň jsem se to domnívala, protože si se mnou nedal ani sklenku vína.
Asi zhruba po půl roce společného žití začal být nějak neklidný, nevěděla jsem proč. Pak jednou přišel domů s lahví, tuším, že to byla vodka. Tvrdil, že má v práci nějaký problém, že si potřebuje dát panáka. Já „tvrdej“ nepiju. Nechtěla jsem ho zklamat, tak jsem si s ním dala do jedné nohy, do druhé… Naprosto mě ale zaskočilo, jak on je do sebe klopil. Ráno mi nebylo zle jen z pití, ale spíš z toho, co po mě chtěl v ložnici. Abych vysvětlila, nebyly to „obvyklé praktiky“. Omluvil se, že se to víc nestane. Věřila jsem, že prostě jen přebral, navíc, když není zvyklý pít.
Pil na ex jednoho panáka za druhým…
Náhodička…
Byli jsme spolu dál, ale já jsem si začala uvědomovat, že o něm vlastně vůbec nic nevím. Pořádně jsem ani nevěděla, co dělá. Manažera v nějaké firmě, jak říkal? Jednou nepřišel večer domů. Nebral mi telefon, neodpovídal na textovky. Druhý den na mou otázku, co se stalo, jen jednoduše řekl: „Problém v práci…“ A ty „problémy“ pak byly častější, pak téměř pravidelné, až nakonec každý týden strávil jednu noc někde jinde.
Moje kamarádka měla sraz se spolužáky v nedalekém městě. Vím, že tam nechtěla jet, nebylo jí nějak dobře, ale jela. Pak mi volala, že by mi chtěla něco říct.
„Víš, já nevím, jak začít. Mirek tam byl, no na baru s takovou… Když odcházeli, sotva stáli na nohách. Jen tak jsem nadhodila číšníkovi, že ten pán ,ji teda má‘. Víš, co mi řekl? Že tam už byl několikrát, a snad pokaždé jinou,“ řekla mi. Pak to už nabralo rychlý spád.
Vypadni a dej mi pokoj
Mít skvělé kamarády je úžasné. Hrát si na soukromá očka je nesmírně bavilo. Zjistili, že ten můj Mirek má v tom městě svůj malý byteček. Někdy z něho odcházejí dámy a vypadají, že jim není dobře, tvrdila prý jedna sousedka. Víc jsem nepotřebovala vědět.
„Vím, co děláš. Znám tvé nechutné choutky. Končím s tebou a nezkoušej se ke mně přiblížit!“ Napsala jsem mu – ne textovkou, ale v dopise, který jsem mu hodila do schránky toho jeho tajeného bytu. Jen aby věděl, že fakt vím. Přihodila jsem ještě doporučení, ať se léčí.
Narazila jsem na chlapa, který žil svůj druhý život. Tajil pití? Potřeboval holku na jednu noc? Nebo se napil a pak se chtěl povyrazit? Nebo se napil, aby si v posteli něco dokazoval? Nevím. Jsem ráda, že jsem to poznala včas. Vyměnila jsem zámek u bytu, jeho věci vyhodila k popelnici a mám od něho naštěstí pokoj.
