Mumie z Egypta, Čile i Portugalska

Mumie si nejčastěji spojujeme se starým Egyptem. Typicky jde o specificky rituálně pohřbené význačné osoby a náročný způsob mumifikace jejich těl. Pokud však sledujete významné archeologické objevy ze světa, pak vám asi neuniklo, že se v Chile nacházejí ještě mnohem starší mumie, k jejichž mumifikaci ovšem přispěly přírodní podmínky. Poušť Atacama je k mumifikaci jako dělaná, a proto se v této oblasti zachovalo několik mumií do dnešní doby. Překvapivě, ale asi nejde o nestarší mumie. Nález v Portugalsku je ještě zhruba o celé tisíciletí starší. Mumie z údolí Sado v Portugalsku byla totiž pohřbena již před 8000 lety.

1962: Portugalsko, údolí Sado

K prozkoumání mumie došlo netypickým způsobem. Bioantropoložka ze švédské univerzity v Uppsale Rita Peyroteo-Stjernaová měla k dispozici zapomenuté fotografie již zesnulého archeologa, který se účastnil vykopávek v údolí Sado již na počátku 60. let minulého století.

Zesnulý portugalský archeolog Manuel Farinha dos Santos měl ve svých osobních věcech také nevyvolané negativy z naleziště v Sado z roku 1962.
Ukázalo se, že jde o velmi kvalitní černobílou fotodokumentaci vykopávek 13 hrobů, které pocházejí ze střední doby kamenné. Fotografie doplnili archivované mapy a další záznamy, které byly uschovány v lisabonském muzeu. Protože šlo o fotky skutečně dobré kvality, bylo možné díky nim detailně prozkoumat i kosterní pozůstatky nalezené během vykopávek.

Mumie ze Sado

Z fotografií je patrné, že alespoň jeden z nálezů prošel mumifikací. Jen tato jedna kostra byla „hyperflexovaná“. Jde o to, že končetiny byly v nepřirozené poloze, ale klouby byly stále na patřičných místech. Zároveň byla vyloučena možnost, že k tvarování těla mohlo dojít vlivy okolní půdy. I když všechny zdokumentované kostry jeví různé známky manipulace podobné mumifikované ženě, vykazují stejný postup a nedá se proto s jistotou mluvit o mumiích.

Proč bylo třeba ženu mumifikovat?

Odborníci se domnívají, že mrtvá zemřela jinde a na pohřebiště byla převezena. Předpokládají, že zemřelá žena byla několik dnů svázaná v konkrétní poloze, dokud její tělo nevyschlo. To mělo zajistit jednodušší transport lehčího a kompaktnějšího nákladu na místo pohřbení. Pro potřebu mumifikace, byla mrtvá žen patrně vystavena na vyvýšeném místě, aby mohlo dojít k dobrému odvodnění těla. Mumifikace byla urychlena vystavením těla ohni a pozůstatky napovídají, že byly provazy několikrát utaženy, aby se zachovala kompaktnost kostry.

Zdroje: www.cambridge.org, www.livescience.com