Příběh první: Nulový zájem

Jsem už pět let vdaná, máme dvě děti, jedno tříleté, druhé roční. Manžel sice pracuje, dává mi peníze na domácnost, abychom netrpěli hmotným nedostatkem, ale to je tak všechno. Nevěnuje mně ani dětem prakticky žádnou pozornost, jako bychom ho svou existencí nudili, v horším případě otravovali.

Dala jsem si tolik práce, abych po porodech byla zase štíhlá a fit. Ale jako by to šlo úplně mimo něj. Večer přijde z práce, zalehne a usne. O víkendech se povaluje v obýváku, dívá se na televizi, brouzdá po internetu, kouká do telefonu, popíjí pivo.

Snažila jsem se o tom s ním mluvit, ale skončilo to pokaždé hádkou – a tím, že já „se dost nesnažím“ a děti „jsou nesnesitelné“, ale ani jsem z něj nezvládla vypáčit, co tím vlastně myslí, co by si představoval. Uklízím, peru, vařím, nosím mu jeho oblíbená jídla. Dbám o sebe, abych se mu líbila. Ano, děti občas trochu zlobí, ale celkově jsou zlaté.

Nakonec jsem si našla milence. Respektive jsem podlehla dvoření jednoho dávného přítele. Vždycky jsme si rozuměli a on pro mě má pozornost, hezká slova, něžné doteky. Ještě jsme spolu nespali.

Někdy si říkám, že bych to měla ukončit, než skončíme v posteli. Pak ale přijde manžel se svým totálním nezájmem a já vnitřně vypěním nebo propadnu zoufalství. Milenec je moje opora.

Simona

Příběh druhý: Osudová chyba

Slavili jsme Silvestra s kamarády a já měla solidně připito. Nepamatuju si podrobnosti, ale pamatuju si až příliš dobře, že jsem skončila v posteli s nejlepším kamarádem svého muže.

Jak jsem mohla být tak pitomá? Svého manžela miluju strašně moc, máme dvě děti. Jeho kamarád je taky ženatý, s jedním dítětem – a pokud vím, i on je s manželkou šťastný.

Nemám tušení, co nás to napadlo. Neměla jsem to dopustit. Je mi ze mě samotné špatně. Jak jsem to mohla udělat? Nemůžu to nikomu říct, jenom po nocích potichu brečím.

Tereza

Příběh třetí: Ze vzdoru

Vdaná jsem, ale chlap na mě úplně kašle. Nevšímá si mě, neřekne mi nic hezkého. O sex abych se ho pomalu doprošovala. Snažila jsem se to nějak řešit, nějak o tom mluvit.

Ale nic. Po delší době už jsem toho měla tak akorát. Našla jsem si milence a jsem spokojená. Nemusím řešit rozvod – a zároveň nemusím chodit škemrat a poníženě zjišťovat, jestli se mu teda pořád ještě líbím. Takhle jsem v pohodě.

Klára

Příběh čtvrtý: Mazel

Jsem strašně mazlivá a potřebuju nejenom sex, ale i něhu, tulení, objímání, doteky. Můj manžel je spolehlivý, stará se o mě, nedá se mu nic vytknout. Jenom prostě na fyzický kontakt ho neužije.

I v posteli se vždycky stáhne na svoji stranu. Byla jsem strašně nešťastná – a pak jsem ho podvedla. Bylo to úžasné vášnivé milování, úplně jsem pookřála. Proto jsem si milence nechala, scházíme se nejen kvůli sexu, ale i kvůli povídání, abychom jeden druhého podpořili, poradili si.

Jenom mě mrzí, že je to nevěra. Zároveň svého muže nechci zranit a nechci ho opustit, mám ho ráda a záleží mi na něm. Takže prostě tiše doufám, že to nikdy nepraskne. 

Bára