Partner ze zlého snu

Dokud jsme spolu chodili a on se mi dvořil, byl můj partner přímo pohádkový princ. Ale ve chvíli, kdy jsme se vzali a měli jsme dvě děti, všechno šlo k čertu. Začal pořádat divoké večírky, kde se všichni opíjeli – zpočátku v okolních hospodách, pak si začal kamarády tahat i domů. Zůstával po nich neuvěřitelný nepořádek, hlučeli dlouho do noci, nemohla jsem pořádně ani uspat děti.

 Do toho mi byl nevěrný, a ani se s tím nijak zvlášť netajil. Od rodičů jsem se dočkala rad typu „buď ráda, že aspoň nosí peníze a nebije tě“. Snažila jsem se o tom s manželem mluvit, najít nějakou společnou řeč, ale všechno nadarmo, skončilo to vždycky jen hádkou a jeho výčitkami, že jsem přecitlivělá hysterka a nic mu nechci dopřát.

Radikální řešení

Probrečela jsem pár nocí, a pak jsem si uvědomila, že to prostě dál odmítám snášet. Přestala jsem se snažit o domluvu, krom nejnutnějších organizačních věcí jsem manžela ignorovala.

Nevím, jestli si toho varovaného znamení vůbec všiml, nebo si myslel, že mě to za chvíli přejde. Začala jsem si dávat peníze stranou a postupně si potichu našla nové bydlení.

Když už jsem byla připravená se sebrat a odejít, nezapomněla jsem mu být před rozchodem nevěrná, aby věděl, jaké to je, když si o něm i vrabci na střeše štěbetají, že má parohy.

Následně jsem se i s dětmi odstěhovala a začala jsem šustit rozvodovými papíry.

Nečekaný výsledek

Říkala jsem si, že nemám, co ztratit. Že když odejdu, tak i když to bude těžké a nejspíš se s ním budu muset dohadovat o alimenty jak trhovkyně, a pak se ještě soudit – tak to bude pořád zlepšení. Stanu se svou vlastní paní a nikdo mě nebude ponižovat.

Zároveň jsem si uvědomovala, jaké mám štěstí, že vůbec můžu odejít a osamostatnit se. Ne každý má šanci takhle uniknout z hrozného vztahu.

Zpětně si říkám, že nejspíš absolutně nevěřil, že bych mohla odejít a postavit se na vlastní nohy. Když už všechno směřovalo k rozvodu, objevil se u dveří s kyticí. Odprosil mě, div ne na kolenou, omlouval se, sliboval, že teď už všechno bude jiné.

A já se rozhodla dát mu ještě jednu šanci. Opravdu se změnil jako mávnutím kouzelného proutku. Stará se o mě i o děti, věnuje se nám, se svými kumpány z mokré čtvrti se přestal stýkat.

Byla jsem napjatá, kamarádky mě varovaly, že brzy začne zase stejná písnička jako předtím. Zůstala jsem rozhodnutá praštit za sebou dveřmi podruhé, pokud by se zpronevěřil svým slibům. Taky jsem odmítla jeho návrhy, že bychom si mohli pořídit třetí dítě. Nechtěla jsem zůstat bezbranná s miminem, uvázaná k dítěti a závislá na chlapovi.

Nejspíš dobře vycítil, že mě snadno může ztratit definitivně, pokud se vrátí ke svému předchozímu chování. Od té doby je náš vztah příjemný, harmonický, domluvíme se, vyhovíme si.

Přeju hodně sil všem ženám, které zvažují zatrhnout chlapovi jeho neustálé výstřelky. Jděte do toho, pokud aspoň trochu můžete, protože „samo“ se nic k lepšímu neobrátí.