Pochybný ideál

Naše desetileté manželství možná nebylo dokonalé, ale příjemné a funkční. Starala jsem se o domácnost, manžel měl vždycky doma navařeno, uklizeno a pohodu. Aniž bych se nějak extra chválila, tak můžu říct, že ošklivá jsem nikdy nebyla a přiměřeně jsem o sebe dbala.

 Ale mému muži asi začal chybět adrenalin nebo se rozhodl, že potřebuje tu správnou „divokou kočku“. A tak si našel mladou zelenookou zrzku s bujným poprsím.

Dlužno dodat, že nosila barevné kontaktní čočky, barvila si vlasy a navzdory mládí, které by ji mohlo krášlit, měla prsa vycpaná silikonem.

Drzost a výsměch

Manžel zapíral jakýkoliv poměr, ale kromě vyhýbavých slov se svou avantýru moc maskovat nesnažil. Jeho „vyvolená“ za ním chodila do práce zcela otevřeně, tahali se spolu i po městě. A že naše město není příliš velké, všechno se rozkřikne.

Pak jí ještě přes svoje známé zařídil místo na radnici, dostala na starost organizaci kulturních akcí. Neměla na to vzdělání, zkušenosti ani schopnosti, ale výstřih jí nechyběl. Pozorovala jsem to celé se vzrůstajícím zhnusením, ale nebyla jsem si jistá, co vlastně chci dělat.

Kdykoliv jsme se náhodou se zrzkou viděly ve městě, dívala se mi do očí a provokativně se culila, spokojená sama se sebou, jak nade mnou vyhrála.

Když jsme se jednou setkaly doslova přede dveřmi manželovy kanceláře, začala se do mě ta flundra navážet, že jdu svého muže vyrušovat od práce, co tam dělám a že si manžel nepřeje, aby ho někdo otravoval, tím méně manželka „stíhačka“.

To byl okamžik, kdy jsem se rozhodla, že co je moc, to je moc – a že se jí důkladně pomstím. Že něco takového ještě nezažila.

Nejsladší pomsta

Poradila jsem se s pár přáteli a začali jsme probírat její minulost, její stopu na sociálních sítích i jinde na internetu. Štěstí mi přálo. Ukázalo se, že slečna si přivydělávala natáčením nemravných videí, mimochodem, docela mizerných.

Pak už zbývalo jen najít vhodnou příležitost, když uváděla jednu z kulturních akcí, na kterou bylo pozváno celé město. Jejím hlavním úkolem bylo pronést zahajovací řeč. Mluvila sebevědomě, což o to. Ani jí nevadilo, že polovina vět nedávala smysl. A zatímco blábolila jednu prázdnou floskuli za druhou, na velkém plátně za jejími zády místo záběrů našeho malebného městečka běželo její „přivýdělkové“ video.

Dodneška nechápu, jak se mohla nepozastavit nad tím, proč se lidé smějí, někteří se zjevně pohoršují, další odcházejí. Pár chlapů tleskalo a hvízdalo. Nakonec ji napadlo se otočit – její výraz neměl chybu. Z ostudy měla kabát i o místo přišla. Do týdne se odstěhovala pryč a slehla se po ní zem.

Muž se ke mně vrátil, málem slzy v očích, omlouval se ostošest. Což byl přesně ten moment, kdy jsem před něj položila připravené rozvodové papíry. Kroutil se jak žížala, ale nakonec podepsal všechno, co jsem chtěla. Neměla jsem v úmyslu si tohle extempore s jeho nevěrou zopakovat za chvíli znova. Mě nikdo ponižovat nebude.