Phineas Cage žil v 19. století. Nebyl to námořník, jak se nálezci fotky domnívali, ale americký železniční dělník. 13. září 1848 zrovna pracoval na trati ve Vermontu, když se stal naneštěstí obětí nehody. Kousek od něj zničehonic vybuchla nálož a jeho zasáhla téměř metrová železná tyč, kterou se výbušnina zatlačovala na předem určené místo do skály. Tyč mu projela levou stranou tváře, prošla mozkem a přistála kousek za ním. Phineas k neuvěření všech tuto hrozivě vypadající nehodu přežil, a zpočátku si dokonce zdravotně vedl velice dobře. Po čase se ale zjistilo, že nehoda měla následky, které negativně ovlivnily jeho psychiku. (Zdroj:www.smithsonianmag.com)
První lékař, ke kterému Phineas se svým zraněním přišel, byl Dr. Edward H. Williams. Doktor zpočátku odmítal uvěřit kurioznímu zdůvodnění jeho hluboké rány na hlavě. Mohlo to být i proto, že muž nezvykle dobře reagoval. Pozdravil ho dokonce se slovy: „Doktore, tady je pro vás dost práce.“ Později se dostal k jinému doktorovi, který sledoval celý vývoj po jeho nehodě. Právě díky jeho zjištěním se pak stal Phineův případ celosvětovým fenoménem. (Zdroj:www.elsevier.es)
D. John Martyn Harlow uvedl, že i když rána krvácela dva dny, muž dokázal vyjmenovat jména svých spolupracovníků a dokonce počítal s brzkým návratem do práce. Pak se mu ale rozvinula infekce, ze které se vzpamatoval až 3. října. Po probuzení bylo jeho intelektuální myšlení přirovnáno spíše k dětskému - problémy měl s odhadováním - nedokázal například určit velikosti. Paměť naopak postižena nebyla a zdálo se, že i přes charakter nehody se kromě ztráty zraku v jednom oku těšil velice dobrému zdraví.
Několik měsíců po nehodě se však okolí Phinea nestačilo divit. Mužovo chování se drasticky změnilo. Další popis Harlowa zněl takto: „Před svým zraněním, i když nebyl zrovna pilný student, měl vyváženou mysl a ostatní ho znali jako chytrého a velmi energického obchodníka, který byl vytrvalý v uskutečňování všech svých plánů. V tomto ohledu byla jeho mysl radikálně změněna, a to až tak významně, že jeho přátelé a známí řekli, že už to není ten Gage, kterého znali.“ Zanedlouho doktor upřesnil: „Zdá se, že rovnováha mezi jeho intelektuálními schopnostmi a zvířecími sklony byla zničena…“ Říkalo se, že se z něj stal neklidný, neuctivý, vulgární a nespolehlivý člověk. Navíc se u něj začaly čím dál častěji objevovat epileptické záchvaty. (Zdroj:www.verywellmind.com)
Nakonec ho jeho nadřízený odmítl vzít zpátky do práce právě kvůli změně chování, začal proto pracovat jako řidič dostavníku. Téměř po 12 letech pak zemřel na jeden z horších epileptických záchvatů.
Ve skutečnosti železná tyč poškodila muži bílou hmotu obsaženou v čelním laloku a 4 procenta jeho mozkové kůry. Právě tyto oblasti mozku byly později spojeny s určitými kognitivními funkcemi. Phineův příběh přispěl k zjištění, že právě prefrontální kůra je spojená s jazykem či sociálními dovednostmi a její poškození hluboce ovlivňuje jedincovu osobnost a způsobuje změny nálad.
