Z minulosti
Měla jsem za sebou několikaletý vztah, ale nějak nám to nevyšlo. Prostě jsme došli na rozcestí a každý si šel dál v klidu svou cestou. Nemůžu říct, že bych se chtěla hned vrhnout do jiného vztahu, ale vyloženě jsem se tomu nebránila. Když jsem potkala Radima, byl ženatý, ale jeho manželství prý už bylo už delší dobu v troskách a měli před rozvodem.
Vím, že domácí neshody nesl dost těžce, alespoň mi to říkal, věřila jsem mu. Začali jsme se scházet, nejdříve jen tak, na kafčo, povídat si. Prý mu bylo se mnou moc hezky a byla jsem pro něho chvilkový únik před starostmi, a já jsem z toho měla radost. Jednou zašel na to „kafe“ ke mně domů a… Pak už chodil jen ke mně domů, lépe řečeno do ložnice – a to rovnou.
Nebe bez mráčků…
Myslela jsem si, že s mým ex to bylo v posteli docela v pohodě, i když jsem měla někdy pocit, že mi něco chybí, jen jsem úplně nevěděla co. To jsem zjistila až s Radimem. S ním jsem teprve poznala, co to je opravdové „milování“. Byla jsem fakt v sedmém nebi, a ten pocit mi pak vydržel hodně dlouho. Byl na tom úplně stejně. Říkal mi, že jsem nejlepší ze všech, co kdy měl (a rozhodně jich nebylo málo). Prostě úžasná. Ani nemusel, i beze slov jsem cítila, že se mu to se mnou líbí.
Stali jsme se na těch našich radovánkách docela závislí. Já se navíc zamilovala.
Uběhl rok, skoro dva… Náš vztah zůstal „postelový“. Volali jsme si a psali. Žádnou budoucnost se mnou ale neplánoval. Říkal, že mu naprosto vyhovuje tak, jak to je, že je spokojený. Že chce chvilku volnost. Chápala jsem. Zvykla jsem si žít sama, hlavně, že jsem nebyla sama. O rodině a nějakých starostech už nemluvil a já se neptala. Do partnerského vztahu jsem ho netlačila. Nic jsem po něm nechtěla. Fakt.
Vlastně jen jednou, někdy na začátku jsem tak nenápadně naznačila, že by bylo hezké, kdyby mi koupil kytku. To, když jsem měla narozeniny. „Kytky zásadně nekupuju,“ řekl mi. Už jsem se neodvážila říct ani v žertu, že třeba alespoň lízátko.
... a z něho blesk
Dalších pár měsíců jsme dál byli spolu, tedy jen v ložnici. Občas jsme se, pravda, potkali v klubu, kam jsem po rozchodu začala chodit, a kde jsem ho potkala. Tam jsem pro něj byla ale jen jedna jeho „známá“, ale brala jsem to v pohodě, i když jsem pořádně nevěděla, proč náš vztah tají. Bavili jsme se tam každý po svém. Na rozloučenou mi obvykle zašeptal do ucha: „Tak zas u tebe, těším se, ozvu se.“
Ozval se, přišel. Naposledy ale v předsíni nebylo žádné dlouhé líbaní, žádné objímání. Pomilovali jsme se, pak to přišlo. Místo obvyklého povídání a hlazení byl najednou jak rampouch. Úplně z ničeho nic se do mě pustil. Výčitky střídaly urážky. Nezapomněl na to, že jsem po něm chtěla „furt kytky.“ (Jasně, narozeniny jsou furt.) Završil to tím, že to se mnou v posteli nestálo za nic, že se mnou spal jen proto, že neměl s kým. To, co se mu se mnou líbilo (a nikdy si nestěžoval) ty ostatní dělají líp!
Nevěříte? Ani já nevěřila. Ale nezkreslila jsem nic. Proč bych měla? Neměli jsme žádné rozepře, dohady. Ale i kdybychom se hádali, i kdyby nám to neklapalo, mohl mi jednoduše říct, že se mnou končí. Ale přijít za mnou s vědomím, že se ještě se mnou vyspí a pak mi dá bez vysvětlení kopačky? To je vážně hnus.
Ty ostatní ti to dělají líp, jo? (ilustrační obrázek)
Jasně, byla v tom jiná, jak jsem zjistila později. Za tři měsíce zavolal, že zjistil, že jsem jediná, nejlepší a chtěl ke mně zpátky. „Ve své posteli už žádnou špínu a lži nechci. Odpuštění se nekoná! Marie“
