Moje neznámá

Jankou jsem se seznámil na vejšce. Nějaký čas jsme se spolu kamarádili, pak jsme „povýšili“ na kamarády s benefity. Tehdy se táta spiklenecky vyptával, jak jsem na tom s holkami. Nepovažoval jsem za nutné svěřovat se mu s detaily, ale naznačil jsem, že pokud má na mysli „tohle“, že to mám v pohodě, ale že to dnes není tak, jako za jeho mládí.

Pak jsme se s Jankou dostali na stejný studijní pobyt a tam jsme se sblížili – a to hodně, a hodně hezky. Poznali jsme, že to, co nás pojí, není jen kamarádství.

Ne, že by si hned po návratu začínala vybírat svatební šaty, ale o společném příjmení jsme uvažovat začali. Přišel proto čas, abychom se navzájem představili svým rodičům. Ona je z Moravy a mé uvítání „do rodiny“ připomínalo spíš zásnuby. Omrknout mě přišli tety i strýcové…

Pěkná holka – až moc

Když jsme přijeli k našim, u nás to tak bujaré nebylo, ale bylo vidět, že maminka má radost. Janinka je dle ní moc milá a hezká holka. Otec ji ale rentgenoval takovým zvláštním pohledem, který jsem neznal a nedovedl si ho vysvětlit. Obvykle je vcelku milý společník, ač se jeho rádoby vtipné poznámky obvykle minou účinkem a dají se nazvat spíš pokusem o humor. Tentokrát sotva promluvil pár slov. Já i Janka jsme se snažili, ale otcovy ledy se nám prolomit nepodařilo. Proč jsem pochopil později.

Bylo nasnadě, že jí to nebylo příjemné, ale snažil jsem se otce nějak omluvit, i když jsem si jeho chování nedovedl vysvětlit. Shodli jsme se, že to chce čas, a ujistil jsem ji, že si k ní určitě cestu najde.

Rodiče bydlí za Prahou v domku a ona souhlasila, že k nim, pokud to bude možné, zajedeme na víkend, aby se mohli lépe poznat.

Podivné sbližování

O mamince mluvit nebudeme. Ty dvě „holky“ si padly do oka hned. Tam žádné „zlá tchýně“ nehrozilo. Zajeli jsme k nim na oběd, na odpoledne, pak i párkrát přespali. Ale vím, že i maminka cítila, že něco není v pořádku. Kvůli tomu se uvolila ke společenským hrám, které nemá ráda. Kromě těch dětských, jako Člověče nezlob se.

Otec vždy zaujal místo vedle Janky, když se mu kostka nápadně často skutálela ze stolu, sehnul se a prohlásil: „Jé, zase k vašim nožičkám, Jani,“ zdálo se, že je vyhráno, že vtipkování „našeho taťky“ naznačuje, že je to na dobré cestě.

Chudák maminka pro rodinnou pohodu dala i „karban“, tedy žolíky, kanastu, prší, což vím, že přímo nesnášela. A tatínkovi zase „záhadně“ padaly kartičky pod stůl… Nicméně mi vůbec tehdy nepřišlo divné, že když si Janka potřebovala odskočit, „tatínek“ si musel zajít pro lahváče, ač neměl dopito. Když šla Janka do kuchyně namazat nějaké jednohubky, měl zrovna také on nutkání, či jen prohodil: „… taková kontrola, jak jí to jde od ruky“ a odešel za ní. Nabyl jsem dojmu, že ji začíná mít rád.

Lze to pochopit?

Zatímco otec si k mé partnerce nacházel cestu, jak jsme se maminkou domnívali, ona se najednou spíš snažila, aby ji zavál sníh. Když jsme o nějaký čas později měli jet k mým rodičům, z ničeho nic jí čím dál častěji do toho něco přicházelo a odmítala k nim jezdit. Možná už tušíte, o čem je řeč. Vše vyšlo najevo, když měla jít maminka na operaci kyčle. Požádala Janku, zda by se po dobu její hospitalizace a rehabilitace o otce nepostarala, tedy ji na pár týdnů nezastala.

Muselo to být pro Janku strašně těžké, říci jí, promiň, ale nemůžu. Mně ale vysvětlila, proč s ním nechce sama být. Pak se mi svěřila, jak nevynechal jedinou možnost „otřít“ se o ní (jako totální úchyl). Karty pod stolem lovil jen, aby jí mohl pohladil lýtka, a kdykoli se za ní vyplížil, následovalo „… ukaž mi je“ (prsa), „…já tě jen pohladím“ nebo „nech mě jen sáhnout si.“ Bála se mi to říct. Když jí nutil ať se přesvědčí, jaký „chlap“, už k našim jezdit nechtěla.

Jako roztříštěný džbán

Nemohl jsem ji v tom nechat. Nemohl jsem ale ani mamince říct „na plnou hubu“, že ji otec sexuálně obtěžuje. Ale naznačil jsem, že to sblížení snacha-tchán pojal podstatně jinak. Maminka po něm chtěla vysvětlení. Nakydal na ni tolik špíny, že by to z ní nevyčistila ani ta nejlepší čistírna. Kromě jiného jí řekl, že jsem se mu kdysi svěřil, že se ta má na škole vyspí s každým, proto vyjela i po něm. Že to rozhodně není holka pro mě a že se v ní zmýlila.

Když si to vše zpětně promítnu, teď to všechno dává smysl. A to jeho prvotní mlčení? Sakra, on mi ji snad závidí! Nechápu, co to do něho vjelo. Strašně mě mrzí, že můj táta, který mě učil jezdit na kole, bruslit a být chlapem mě tak zklamal, ztratil mou důvěru. Je mi také líto maminky. Já jsem s tátou skončil. Janku si vezmu a jak naznačila, budu brzy otcem.