Mé zkušenosti – tedy s tím, na co jsem dosud narazila – fakt stojí (dle mého mínění) za to se o ně s vámi podělit. Jméno agentury, kam jsem zabrousila uvádět nebudu, ale dle Ilonky je seriózní.
„Tak se děvče svěř…“
… říká mi pokaždé má dobrotivá Ilonka, když se s nějakým sejdu. „To si snad děláš srandu,“ směje se mi, když se jí svěřím. „Ty jsi pro ty cvoky fakt jako magnet“.
Vždycky mi radila: „Žádný dlouhý dopisování a domlouvání, když tě na něm něco zaujme, sejdi se s ním hned. Ušetříš se zklamání a falešných iluzí.“ Někde na spodní příčce „jen něco jako malé zklamání“ je jistý „X“. Vylíčil se jako zahradník s malou zahrádkou, kde chybí jen „růže“ (já). Jak romantické! A zahradu miluju. Šla jsem do toho. Ukázalo se, že zahrádka je jen jeho sen, který si splnil pažitkou v květináči na okenním parapetu.
„Y“ zase tvrdil, že je hudebník. To se mi líbilo. Chtěla bych někoho, kdo na něco hraje. Nerozeznal kytaru od ukulele a nevěděl, co je „dur a moll“. Notovou osnovu neviděl ani z rychlíku. Pocitu, že je muzikant, nabyl, jak jsem usoudila z jeho vyprávění, že si zazpívá s partou muzikantů, kteří se scházejí v soukromé hospůdce a náhodou se mu dostane do ruky „vajíčko“.
Nemusíte zrovna trávit rok na šňůře a vydávat alba, ale párkrát si tlesknout do rytmu z vás skutečného muzikanta neudělá (ilustrační obrázek)
Tito dva jsou jen odvar. Na tři horní příčky mám jiné favority.
Žebříček – A, B nebo C?
Adept „A“: učitel. Na fotce vypadal dobře. Mamka je učitelka, nějaké „souznění by tu mohlo být,“ usoudila jsem. Podle jeho mailů byste řekli, že devět let povinné školní docházky ukončil tak ve druhé třídě, ale považovala jsem „chyby“ za velmi vtipnou recesi. Takže, žádné vyptávání a rovnou rande.
Zpočátku bylo jeho vyprávění docela zábavné. Měl tolik historek, mnohé až neuvěřitelné. Proč nevěřit? Když mi ale začal vykládat, jak svou dceru podporoval na škole, ač je v důchodu, protože se jeho exmanželka právnička dala na uklízečku, tak jsem zbystřila. „Vždyť ti je čtyřicet tři! Jak můžeš být v důchodu?“ (Na ten věk plus mínus vypadal.) „Já mám zvláštní důchod. Pracoval jsem pro mafii a ta mi ho vyjednala.“ „Aha?“ podivila jsem se. „Já jsem si myslela, že jsi učitel,“ podotkla jsem nejistě. „To jsem. Jsem guru.“ „Hm, jóga či meditace?“ Jeho odpověď mluví za vše: „Jsem guru masturbace. Učím ji…“ Koho, to už jsem se neptala.
Pochopila jsem, že „A“ je fakt cvok lékaři diagnostikovaný (ilustrační obrázek)
Adept „B“: drobný podnikatel. Možná větší, to neposoudím. Majitel menšího autoservisu. Dle fotky měl na čtyřicátníka trošku víc hlubších vrásek, ale to se snese. Chtěl, abychom se sešli po „setmění“. Po setmění? Kdyby řekl, v sedm, v osm... Nevěřila jsem ale, že by mě v restauraci zapíchnul nebo znásilnil, ale Ilonce jsem (pro jistotu) řekla, do které s ním jdu.
Už na mě čekal, na stůl si objednal svíčky. „Jé, romantická večeře, to vypadá dobře,“ zaplesalo moje srdce. Povolání v pohodě, jen ten jeho koníček byl problém. Ušetřil mě podrobností o výměně oleje, zato mu oči přímo zářily, když vyprávěl o paranormálních jevech. Já na to moc nevěřím, ale občas se na nějaký dokument o nich podívám. Proč ne?
U něho to však byla přímo posedlost. Jako lovec duchů tráví na různých místech spjatých s tragickou historií či pověstmi veškerý volný čas a promlouvá s dušemi zemřelých (alespoň to tvrdil). K tomu má vášeň nasávat ovzduší opuštěných a neobývaných stavení, což mu prý dodává sílu. Vyprávěl mi, jak chce procestovat celé Karpaty. (Že by tajemný hrad?) Prý na to už několik let šetří. Budu mu držet palce. Já si radši budu povídat s živými a volný čas trávit příjemnější zábavou.
V žebříčku může zabodovat ještě jeden (ilustrační obrázek)
Adept „C“: ekolog. Že by konečně spřízněná duše? Přírodu mám ráda a osud planety mi není lhostejný. Psali jsme si a zdál se moc fajn. Vypadalo to nadějně.
Že chodí jen v zelené a jinou barvu neuznává... No, budiž. V městysi, kde žije, což je asi šest kilometrů od městečka, kde bydlím já, má přezdívku vodník. To jsem zjistila později, poté, co jsme se sešli. Shodou okolností tam bydlí kolegyně z práce. Má nádherný jednopatrový dům s půdním prostorem. Obývá ale jen jednu místnost. Kuchyň s gaučem (zeleným).
Zajímá vás, co má v těch velkých místnostech? Prostě všechno! To se snad ani nedá popsat. Na silnici sebere odpadlou poklici od kola, papírový pytlík od hranolek, plechovku… Lovištěm jsou u popelnic odložené věci (matrace, deska od stolu, rozbitá police...), u kontejnerů stará elektronika či její pozůstatky... Místnosti už má narvané po strop. Vším možným. Zbývá mu půda, pak zahrádka. Aby to neskončilo na skládce a nezatěžovalo planetu? To není poněkud podivná záliba. To je nemoc.
K tomu není třeba komentář...
Jsem rozvedená, mám dcerku předškolního věku. S jejím tátou nám to prostě nevyšlo. Kvůli tomu, že mám smůlu, krokodýlí slzy neroním. Stále doufám, že pro ni nějakého fajn taťku najdu.
Sledujte nás v Google Zprávách