Byl horký den. Skupina lovců pročesávala hustou džungli v indickém státu Uttarpradéš, když najednou narazila na vlčí stopy. Něco zde však nehrálo. Mezi tlapami byly otisknuty také lidské nohy a ruce. Muži se za tajemnými šlépějemi vydali.

Dorazili na mýtinu, které dominovala skála s velkou puklinou. Před ní si hrála štěňata vlků. Když zalezla, lovci zapálili chrastí a hodili ho do brlohu. Jakmile vlčice s rodinou vyběhla, pobili ji. Na hrůzostrašný čin se v ústí jeskyně díval asi šestiletý chlapec.

Mauglí z Knihy džunglí a jeho skutečný příběh

Byl špinavý, vychrtlý a vyděšený. Muži na nic nečekali. Vzali ho mezi sebe a odvedli ho do sirotčince. Tam se ho ujali křesťanští misionáři. Snažili se ho naučit normálnímu lidskému chování. Ukázali mu, jak chodit po dvou, jak mluvit, oblékat se a jíst. Dina Sanichar neboli dítě soboty, jak byl chlapec pojmenován, se však nedokázal přizpůsobit.

Zdroj: Youtube

Jedl výhradně syrové maso, brousil si zuby o kosti a pokud se chtěl vyjádřit vyl, skučel nebo vrčel. Nerozuměl posunkům a vychovatele očichával. Sám si nedokázal obléknout košili ani kalhoty. S vrstevníky se nekamarádil až na jednu vyjímku. Chlapce, který se do ústavu dostal několik let po něm, jež měl také vyrůstat mezi zvířaty. Společně se učili pít z hrnečku a hráli si beze slov. „Neumí mluvit, a ačkoli muže být imbecilní, stále vykazuje známky rozumu a někdy i skutečnou chytrost," napsal o něm ředitel zařízení otec Erhardt.

Postupem času se naučil konzumovat lidské jídlo a také kouřit. Cigarety mu tak chutnaly, že je téměř nedával od úst. V ústavu žil Dino až do roku 1895. Ve svých 34 letech zemřel na tuberkulózu. Za dobu svého pobytu nepřijal základní znaky lidského chování. Dodnes však zůstává záhadou, jak jeho vlčí výchova vypadala.

Vlčí muž

Přiblížil ji Marcos Rodríguez Pantoja neboli „Španělský Mauglí“. Dnes 76letý senior žil na pohoří Sierra Morena od svých sedmi let, kdy ho opustil adoptivní otec. Zázemí hledal v jeskyni, kde našel malá vlčata. Zůstal tam s nimi až do příchodu jejich matky.

„Když se objevila, velmi jsem se bál. Ona však vzala do tlamy kus masa a podala mi jej. Když jsem otálel, strkala do mě čumákem. Nakonec jsem ho tedy snědl a ona mě pak očistila jazykem," vzpomíná na své první setkání s vlky. „Tak jsem se stal součástí její rodiny." Se šelmami žil 12 let. Naučily ho jaké plody a houby jsou jedlé a jak v divočině přežít. Komunikoval s nimi vrčením.

Když mu bylo 19 let, našli ho četníci a vzali ho civilizace. „Můj život se rozpadl. Lidé mě celý život okrádali, podváděli a zneužívali v práci. Musel jsem spát v posteli a jíst příborem," zoufá si. Největší problém však pro něj byl všudypřítomný hluk. Děsily ho auta, spěchající lidé a rušné ulice. „Nevěděl jsem co dělat. Chtěl jsem jen utéct zpět do hor."

Zdroj: Youtube

Nakonec se tam Marcos vrátil a na vlky volal. I přesto, že mu odpovídali a přišli, nepoznali ho. „Smrdím už jako člověk," řekl. Dnes žije v malém domě, jehož místnosti trochu připomínají jeskyni. Je obklopen rostlinami, aby se díval do zeleně. Podle jeho slov bylo období strávené s vlky tím nejšťastnějším.

Zdroj:

www.indiatimes.com, www.vedazive.cz, www.blesk.cz