Když mě Pavel po tříletém vztahu požádal o ruku, byla jsem v sedmém nebi. „Budu si říkat paní,” radovala jsem se a s nadšením začala zjišťovat, co taková svatba obnáší.

O tom, jak by mohla vypadat, jsme se se snoubencem bavili několikrát. Představovali jsme si menší obřad v přírodě, obklopeni jen nejbližšími přáteli a úzkou rodinou. Měla to být spíše letní slavnost.Po pompézní události netoužil ani jeden z nás. S touto ideou jsme ale u jeho rodičů nepochodili.

„Jsi náš prvorozený syn, přece se nebudeš ženit jako nějaký sedlák,” rozčilovala se Pavlova matka Dana. „Na svatbě se šetřit nemá. To přináší smůlu,” dodala. Sedla si a začala vyjmenovávat, koho ze svých známých a kolegů pozve a co všechno objedná. 

Zoufale jsem se na svého budoucího muže podívala. On ale jen pokrčil rameny. „Za chvíli ji to plánování přestane bavit. Neboj,” uklidnil mě. Nepřestalo.

Čí je to svatba?

Čím blíže byl termín svatby, tím více jsem byla naštvaná. Z našich představ o pohodové párty na zahradě nezbylo zhola nic. 

Místo toho jsem se měla vdát v hotelovém salonku s klimatizací, dort měla upéct Pavlova teta, která je v rodině proslulá svými nepovedenými výtvory, mezi hosty bylo 90 % lidí, jež jsem v životě neviděla a šaty jsem měla jít vybírat s tchyní.

„Přece na sobě nebudeš mít takovou záclonu,” dívala se na mě v salonu a krčila obočí. „Přineste něco, co je vkusné. Nevěsta přece nemůže vypadat, že si doma zapomněla druhou část,” přikázala prodavačce, která právě odnášela jeden z nejúspěšnějších letošních modelů.

„Budeš krásná, neboj,” usmála se na mě snoubencova matka. V tu chvíli jsem věřila, že to se mnou myslí upřímně a má mě ráda. Vděčně jsem ji objala. „Vždyť je to jedno, jaká ta svatba bude, hlavně, že se vdávám,” pomyslela jsem si.

Překvapení na rozlučce

Jak se ale říká: „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.” Můj pohár trpělivosti přetekl ve chvíli, kdy se Dana objevila na mé rozlučce se svobodou. Považovala to za parádní překvapení.

Moje kamarádky a já jsme ale její nadšení nesdílely. Místo toho, abychom si po dlouhé době upřímně popovídaly, postěžovaly si a tančily jako o život, seděly jsme kolem stolu a znuděně pocucávaly sladký drink.

Přiznám se, že jsem to tehdy s pitím přehnala. Asi po dvou hodinách nicnedělání, povzbuzená alkoholem, jsem se zvedla a obrátila se na Danu. „Jdi už domů. Alespoň rozlučku mi nech. Já se vdávám, já jsem nevěsta!” a přidala pár peprných slov. Stará paní se na mě dívala jako opařená. „Ty mě vyhazuješ?” zeptala se mě. „Jo!”

Na druhý den jsem se probudila s příšernou kocovinou. Po odchodu dozoru jsme to s kamarádkami pořádně rozjely. Unaveně jsem si vzala telefon a v tu chvíli procitla. Dívala jsem se na fotografii, kde jsem tančila s neznámým fešákem a s úsměvem na tváři se opírala o jeho hruď. 

„Tvoje drzost nezná mezí. Předpokládám, že se vdávat nebudeš,” stálo pod snímkem. Překvapeně jsem otevřela pusu. „Ona nás celou dobu šmírovala?” řekla jsem nahlas. Byla jsem v šoku. 

Když Pavel přišel domů z práce, byla ve mě malá dušička. Všechno jsem mu řekla a fotku mu ukázala. Když ji spatřil, začal se smát. „Už jsem ji viděl,” matka mi ji poslala a přidala komentář, že jsi se chovala jako prostitutka. „A co jsi ji na to řekl?” pípla jsem tiše. „Zeptal jsem se, jestli ti závidí.”

Za 14 dnů jsme slavili tu nejkrásnější svatbu. Měla jsem na sobě rozevláté šaty připomínající záclonu. Dort upekla má kamarádka cukrářka a slavnost jsme měli na zahradě. Byli na jí jen ti nejbližší. Tchyně samozřejmě nechyběla.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační, jména osob byla pozměněna.