Dar zamilované Marie
Píše se rok 1910 a mladí milenci Maria Robinsonová a Wallace Hartley slaví své zásnuby. Maria u této příležitosti daruje svému milovanému muzikantovi luxusní housle německé výroby, na které nechala připevnit stříbrnou cedulku s nápisem „Pro Wallace u příležitosti našich zásnub, Maria.“ Možná by to byl docela obyčejný příběh, kdyby její milý nenastoupil na palubu nepotopitelné lodi jako kapelník osmičlenné kapely, která se měla starat o zábavu bohatých cestujících, a kdyby si vzácný zásnubní dar nevzal s sebou.
Tesklivé tóny v temném oceánu
Dne 15. dubna 1912 dochází k tragické srážce Titaniku s ledovcem. Kapela dostává pokyn hrát, aby uklidnila zděšené cestující, kteří se zběsile snaží dostat do záchranných člunů. Titanik se potápí, ale Wallace za doprovodu své kapely dál hraje na své housle od Marie, kterých si nesmírně cení. Dle přeživších byla jejich poslední skladba slavná náboženská píseň, která se hraje i na pohřbech, „Blíž k tobě, Bože můj“ (video). Všichni hudebníci zahynuli, ale stali se symbolem lidské stránky této katastrofy, protože obětavě plnili svou povinnost a tóny melodií se snažili uklidnit mysl zoufalých nešťastníků v jejich posledních chvílích.
Vzácné housle nepohltí hlubiny
Při záchranných akcích bylo po deseti dnech nalezeno i tělo kapelníka Hartleyho. Měl u sebe připevněnou koženou tašku s monogramem W. H. H. Bylo v ní pouzdro a v něm vzácné housle a několik notových zápisů. Housle jako zázrakem zůstaly navzdory chladu a vlhku nepoškozené. Možná k tomu přispěla záchranná vesta, díky níž tělo hudebníka nebylo zcela potopené, možná kožená taška nebo pouzdro samo. Nebo prostě měly zůstat zachovány…
Housle nalezené, housle ztracené
Tělo Hartleyho i jeho majetek, přesněji řečeno taška a housle, byly dopraveny do Anglie. Do svého deníku si zdrcená Robinsonová zapsala potvrzení o přijetí telegramu, ve kterém psala: „Byla bych vám velmi vděčná, kdybyste mohl vyřídit mé srdečné díky všem, kteří umožnili navrácení houslí mého zesnulého snoubence.“ To byla poslední zmínka o Hartleyho houslích a poté na desetiletí zmizely. Robinsonová zemřela v roce 1939. Má se za to, že je před svou smrtí darovala místní Armádě spásy, nebo je Armáda dostala po její smrti. Nicméně se dostaly k učiteli hudby, který je později daroval své známé, muzikantce. A pak je dlouhá léta pokrýval prach na půdě, dokud je po mnoha desetiletích v roce 2006 neobjevil její syn.
… a housle opět nalezené
Syn hudebnice housle předal aukční síni Henry Aldridge & Son. Ta zkoumala, zda se skutečně jedná o vzácný hudební nástroj hrdinného kapelníka Hartleye. Testy usazenin slané vody a vnitřní scény stříbrné cedulky potvrdily, že to jsou housle, které Maria Robinsonová darovala svému snoubenci. Ty housle, které svými tóny tišily křik na potápějící se lodi. V roce 2013 byly během deseti minut vydraženy za 900 000 liber jako nejdražší prodaný předmět z Titaniku. Dnes jsou i s kufříkem vystaveny v TITANIC Museum Attraction v Pigeon Forge v Tennessee. Je to tak trochu šťastný konec smutného příběhu dvou milujících duší, které o lásku připravila tragédie. Jejich příběh ale žije dál v houslích lásky.
Zdroje: mymodernmet.com, www.classicfm.com
