Jmenuji se Jana a redakci jsem zaslala jen zlomek toho, jak mi má tchýně záměrně ničí manželství a zbavuje mě sebevědomí.

Hodná Drahuš

… jak mé tchýni Drahoslavě říkali v rodině mého manžela, rozdávala medové úsměvy (jak dnes vím, hodně falešné), byla taková příjemná, přátelská, zpočátku i ke mně. Dokud se nedozvěděla, že mi její milovaný Radulka navléknul snubní prstýnek.

Do svého muže jsem se zamilovala krátce před tím, než jsem skončila gympl. Drahuš věřila, že jsem jako mladé třeštidlo pro něho jen rozptýlení, že pro ni nejsem žádná hrozba. Prostě si synáček užije, a pak mě odkopne. Jako všechny přede mnou. Žádná pro něho, lépe řečeno pro ni, nebyla dost dobrá. Vždycky si ho nějak dokázala zpracovat.

Netušila, že mě opravdu miluje.

Překvápko

Že jsem začala studovat peďák jako vdaná paní netušili ani mí rodiče. Vzali jsme se tajně po pár týdnech známosti. Prasklo to, když tátovi byly odmítnuty přídavky na studující dítě. To, že se jsem vdala naši přijali docela v pohodě. Jeho zlatá maminečka prý probrečela tři noci. Proč? Že se její Radulka oženil? Vždyť měla být ráda, že je zamilovaný a těšit se na vnoučata!

Začali jsme spolu bydlet ve velkém bytě jeho rodičů až po dvou měsících. Byla jsem úplně pohodová veselá holka, nechtěla nic víc než se o svého novomanžílka starat, být vzorná manželka, skvělá kuchařka, milenka, později máma. I snacha.

Zlá Drahuš

Házela mi klacky pod nohy úplně od počátku. Všechno, co jsem udělala, bylo špatně. Jestli si myslíte, že lze neumět uvařit ani kafe, pak věřte, že lze. Vyprávět, že si ze mě udělala služku, na to škoda slov. To jí nevadilo, že to prádlo věsím blbě. Nejhorší bylo, že Radka, neustále proti mně popouzela. Doufala, že se mnou rozvede dřív, než budeme mít děti.

Snažila jsem se jí ve všem vyhovět. Nic jí nebylo dobré. Pomalu ze mě začínal být uzlíček nervů. První „velký“ konflikt přišel v zimě. Chystali jsme se s Radkem na pár dní na hory. Na takovou horskou chajdu jeho kamaráda.

A víte, co jsem si dovolila? Koupit nám chleba a nějaké jídlo. Přišla z práce, viděla ten nákup, popadla ten bochník a začala jím mlátit o stůl a ječet na mě, že nám nakoupit chtěla ona. Svůj výstup zakončila tím, že si mám sbalit kufry a pakovat se k rodičům.

Muž odešel na trénink a já jsem se choulila v našem pokoji a brečela. Také proto, že se mě Radek nezastal. Bál se jí totiž cokoli říct. Tehdy jsem chtěla vyskočit z okna. Zničila mi sny o manželství, mé ideály. Možná bych tenkrát z něho i skočila. Nevím. Ale Radek se z tréninku vrátil dřív…

Opičí láska

Spolu jsme začali bydlet, až když pro nás po pár měsících sehnal byt. Doufala jsem, že od ní budu mít pokoj. Nemám.

Za necelé čtyři roky se nám narodil syn. Pak přidala naschvály. Chcete příklad? Nechtěla ho uspávat v kočárku houpáním. Nelenila, začala jezdit s kočárem a drncala s ním jak zběsilá. Nechtěla jsem, aby jedl sladké před obědem. Dala mu celý pytlík bonbonů. A mohla bych pokračovat. Jak je to možné, když bydlíme sami?

Ona totiž zdědila dům na venkově a s tchánem se tam odstěhovali. Začali si ho pomalu rekonstruovat a Radulka musí mamince se vším pomáhat. Našeho rozvodu nedosáhla, ale dokonale si ho omotala kolem prstu a zpracovala. Tráví tam svůj veškerý volný čas. Je hasič, po službě má dva dny volno. Přijde domů a jede se k mamince. Večer se sice vracíme, ráno ale zase vyrážíme.

Nedokáže se jí vzepřít. Nedokážu to ani já. Proč tam s ním jezdím? Vlastně musím, a navíc by syn ani nevěděl, jak táta vypadá a já bych byla stále sama. Chci druhé dítě, ale bojím se. Bojím se úplně všeho. Dokonce, že ho donutí k rozvodu. Má totiž stále na talíři, jakou udělal chybu, že si mě vzal!