Zprvu ji považovali za žebračku nebo špionku, ale pak se jí klaněly tisíce lidí po celém světě.
Jako první se s tajemnou ženou setkal švec z vesnice Almondsbury nedaleko Bristolu. Potácela se kolem jeho domu, vypadala zmateně a měla podivné šaty. Pod černým turbanem skrývala havraní vlasy a její tmavé oči těkaly z místa na místo. Mluvila nesrozumitelným jazykem a muž ji považoval za tulačku. Přesto ji odvedl k místnímu soudci Samuelu Worrallovi. Jeho řecký sluha hovořil několika jazyky, ale ani on dívce nedokázal porozumět.
Zařídili jí alespoň nocleh v hostinci, kde však podivnosti pokračovaly. Když dostala čaj, začala provádět jakýsi rituál, při němž odříkávala modlitby či zaříkání a jednou rukou si zakrývala oči. Nechápala také, k čemu je postel, a lehla si na zem.

Neuvěřitelné dovednosti

Druhého dne ji odvedli zpět k Worrallovi, kde ji hned zaujal nábytek s čínskými motivy. Hostitelé si začali myslet, že pochází z Orientu, přestože její rysy byly čistě evropské.

Přítomnost exotické a záhadné dívky se rychle roznesla po celém kraji. Nejrůznější vzdělanci se snažili přijít na kloub její řeči, ale marně. Uspěl až portugalský cestovatel Manuel Eynesso, který tlumočil její příběh.
Dívka o sobě tvrdila, že je princeznou Caraboo z ostrova Javasu, který přepadli piráti a odvlekli ji jako otrokyni. Po dlouhé cestě lodí se jí podařilo skočit do moře a doplavat na břeh.
Dívka neustále překvapovala svými schopnostmi. Ovládala podivné písmo, odmítala maso, jedla pouze zeleninu, uměla bravurně střílet z luku a předváděla nevídané tance. Stala se z ní atrakce, dostala se i do novin. Když si však článek přečetl majitel bristolské ubytovny, hned v ní poznal kamarádku svých dcer, které bavila svou vymyšlenou řečí a s oblibou nosila černý turban. Hned navštívil Worralla a dívku konfrontoval. „Princezna" přiznala, že se jmenuje Mary Bakerová a pochází z chudé rodiny z Devonu.

Příliš mnoho otázek

Worrall ale nechtěl připustit, aby se všichni dozvěděli, že naletěl nevzdělané děvečce, a rozhodl se ji „uklidit" do Ameriky. Mary souhlasila a mohla tak dál hrát svou hru. Ve Filadelfii ji jako exotickou princeznu vítal nadšený dav. Pak se ale její stopa ztratila. Worall od ní dostal poslední dopis v listopadu 1817.

Některé prameny tvrdí, že se v roce 1824 vrátila do Evropy, coby Caraboo procestovala několik zemí, aby se nakonec usadila v jižní Anglii, kde založila rodinu. Údajně se živila prodáváním pijavic do nemocnic a zemřela na Štědrý den roku 1864 ve věku 75 let. Pohřbena prý byla v neoznačeném hrobě.
Otázkou ale zůstává, jak dokázala nevzdělaná dívka pobláznit a ošálit vymyšlenou historkou tisíce lidí, mnoho z nich s akademickými tituly? Jak mohla stvořit vlastní řeč a písmo? Kde se naučila střílet z luku? A pokud si všechno vymyslela, proč to dělala?
Záhadou zůstává také postava Manuela Eynessa. Jak je možné, že jako jediný její řeči rozuměl? Byl to snad komplic, nebo přímo milenec? Ani na tuto otázku se už odpověď nejspíš nedozvíme.