Priscus a Verus byla dvojice známých a velmi drsných gladiátorů. Oba žili ve druhé polovině 1. století našeho letopočtu a proslavili se zejména vleklým soubojem ve Flaviově amfiteátru v Římě, tedy v Koloseu. Koloseum je pravděpodobně jednou z nejznámějších římských památek. Jeho stavba byla zahájena v roce 72 n. l. za vlády Vespasiána, prvního císaře z dynastie Flaviovců, a dokončena byla v roce 80 n. l. za vlády Vespasiánova nejstaršího syna a nástupce Tita. První zápas, který se zapsal do dějin, byl právě zápas těchto dvou drsných mužů.
Na dokument o jejich zápase se podívejte zde:
Divné vítězství
Jednalo se o jednu z prvních gladiátorských bitev ve známé aréně a jejich brutální zápas pravděpodobně pomohl přilákat davy diváků. Bitvu mezi Priscem a Verem zvěčnil římský básník Martial, který tento netradiční zápas popsal ve svém díle "O veřejných představeních Domiciána". A proč netradiční? Protože vlastně oba vyhráli a oba dostali svobodu.
"Zatímco Verus a Priscus prodlužovali boj a statečnost obou byla dlouho vyrovnaná, s velkým křikem se žádala čtvrtina pro bojovníky. Caesar se však řídil svým vlastním zákonem. Podle tohoto zákona se mělo bojovat za stanovenou odměnu, dokud se jeden z dvojice palcem neprohlásil za poraženého, ale jak bylo dovoleno, často jim dával pokrmy a dary. Dobře rozehranému souboji se však našel konec: rovný s rovným bojovali, rovný s rovným odstoupili. Caesar poslal každému dřevěný meč, každému odměnu za vítězství. Taková byla odměna, které se dostalo obratné chrabrosti. Za žádného jiného knížete kromě tebe, Caesare, se nikdy nestalo, aby, když se dva utkali, oba zvítězili," zachytil Martial.
Koloseum takový zápas nezažilo
Koloseum může být bezesporu pokládáno za velkolepý projekt flaviovské dynastie, jelikož to, co Vespasián započal, a v čem Tito pokračoval, pak dokončil Domicián, Titův bratr. Když byla stavba amfiteátru v roce 80 n. l. dokončena, Titus podle záznamů oslavil její otevření uspořádáním zahajovacích her. Gladiátorské hry trvaly asi sto dní, a kromě gladiátorských zápasů byly součástí zábavy také zápasy s různými divokými i ochočenými zvířaty, veřejné popravy a napodobeniny slavných námořních bitev.
Jedním z vrcholů zahajovacích her byla však právě bitva mezi Priscem a Verem. Během oslav se sice konaly i další gladiátorské zápasy, ale pouze z této bitvy se dochoval doslovný zápis až do dnešních dní.
Koloseum v Římě
Martial využívá výše citovanou báseň jako příležitost k lichocení a ačkoli se text týká bitvy mezi Priscem a Verem, zdá se, že je zaměřen především na chválu Tita. Titus je například líčen jako spravedlivý vládce, protože "dodržoval svůj vlastní zákon", a to navzdory výzvám publika, aby bojovníky ušetřil. Nicméně Titus je také schopen velkorysosti, neboť "jim často dával pokrmy a dary", když to bylo dovoleno. Nakonec se Titova velkorysost projevuje, když oběma gladiátorům udělil dřevěný meč, čímž se z nich stali svobodní lidé. Podle Martiala se to za žádného jiného císaře nestalo, což naznačuje Titovu benevolenci.
Bitva mezi Priscem a Verem byla fiktivně zpracována v dokudramatu BBC s názvem Colosseum: Gladiátorský příběh.
Sláva gladiátorům imponovala.
Nejstatečnější gladiátoři a přátelé
Priscus a Verus byli údajně nejstatečnějšími gladiátory ze všech. Verus byl otrok, který se chtěl stát gladiátorem, aby už nemusel pracovat v kamenolomu. S Priscem se popral před mecenášem, který je posléze oba přijal a oba muži se stali blízkými přáteli. Začali trénovat bok po boku a oba vyhráli mnoho bitev. Jednoho dne byli nejlepší přátelé nuceni bojovat proti sobě. Boj trval tak dlouho, že poprvé a naposledy byli oba prohlášeni za vítěze. Císař oběma udělil dřevěné meče a svobodu.
Zdroje:
www.thoughtco.com, gladiatorsoftheromanempire.weebly.com, www.ancient-origins.net
