Zdroj: ČTK
Pro cary vyráběl luxusní „kindervajíčka“, pak se z klenotníka stal štvanou zvěří
Jeden z nejslavnějších klenotníků historie poznal, jak tenká je hranice mezi uznáním a zatracením. Z obdivovaného muže se během několika dnů stala doslova štvaná zvěř, která bojovala o holý život.
Na počátku byla velká láska, na panovnické poměry až netypicky romantická. V roce 1865 zemřel ve věku 21 let na zánět mozkových blan ruský carevič Nikolaj.
Nástupnictví doslova spadlo do klína jeho mladšímu bratrovi Alexandrovi a to nebylo zdaleka vše. „Zdědil“ i dánskou princeznu Marii Sofii, s níž byl Nikolaj zasnoubený. Dívka náhradního ženicha přijala a nakonec v něm našla velké zalíbení. Alexandr se ujal moci v roce 1881 poté, co jeho otec zahynul při bombovém atentátu.
O čtyři roky později chtěl car připravit pro milovanou manželku vskutku nevídaný dar a obrátil se na slavného klenotníka, aby stvořil skvost, jaký svět neviděl.
Neomezený rozpočet
Carl Fabergé, potomek francouzských hugenotů, se narodil v roce 1846 v Petrohradu, kde jeho otec Gustav založil malé klenotnictví. Carl studoval v Německu, Francii i Anglii, po boku nejlepších mistrů řemesla pronikal do tajů kovotepectví, rytectví a zpracování diamantů. Ve 26 letech se vrátil do Petrohradu, kde se oženil s Augustou Jacobs, s níž měl později čtyři syny.
Rodina se ale nezabývala pouze výrobou šperků. Od 70. let 19. století pečovala o carské umělecké sbírky v petrohradské Ermitáži. Obstarávala nejen jejich evidenci, ale také je restaurovala.
Alexandr tedy Carla dobře znal a věděl, že je nesmírně zručným řemeslníkem. V roce 1885 si u něj objednal duté zlaté vejce se soškou slepice uvnitř. Dárkem chtěl překvapit manželku o blížících se Velikonocích. Při výrobě šperku měl klenotník neomezený rozpočet, takže mohl naplno uplatnit všechny dovednosti. Vytvořil nevídaný klenot z ryzího zlata vykládaný těmi nejvzácnějšími drahokamy, prvotřídní perletí a slonovinou.
Není divu, že carevna byla z dárku s překvapením uvnitř nadšená a Alexandr si každý rok objednával další. Carl neustále posouval hranice řemesla, umělecká invence i dokonalost zpracování braly dech. Firma díky tomu nevídaně rostla, otevřela pobočky v Oděse, Kyjevě nebo Moskvě.
Když Alexander v roce 1894 zemřel, jeho syn Mikuláš II. v tradici pokračoval, dokonce objednával dvě vejce ročně. Jedno pro manželku Alexandru, druhé pro ovdovělou matku.
Luxusní „kindervajíčka“ si nechávaly vyrábět i další bohaté rodiny, třeba Rothschildové nebo Nobelové.
Útěk na saních
Když v roce 1917 vypukla revoluce, stal se Carl a jeho rodina symbolem rozmařilého plýtvání. Prakticky ze dne na den se na něho snesla smršť nenávisti a zloby. Přišel o veškerý majetek a život si zachránil jen díky tomu, že se dostal do posledního diplomatického vlaku, který mohl opustit Petrohrad.
Přes Lotyšsko a Švédsko se dostal až do Švýcarska. Jeho manželka prchala v doprovodu nejstaršího syna Eugena na saních přes zasněžené lesy do Finska. Cara Mikuláše i s rodinou vzbouřenci popravili, Marie Sofie se zachránila jen díky tomu, že utekla do rodného Dánska.
Carlovým synům se v dalších letech podařilo v západní Evropě znovu vybudovat podnik se slavným jménem, ale stárnoucí Carl se už z kruté rány osudu nevzpamatoval. K milované práci se po emigraci nevrátil a zemřel v roce 1920 ve Švýcarsku.
V nepřehledných revolučních časech zmizela většina Fabergého vajec. Poslední dvě zůstala nedokončená, carská sbírka byla zabavena a částečně rozkradena.
Dodnes není známo, kolik vajec vzniklo, nejčastěji se uvádějí čísla od 65 do 69. Nejcennější jsou klenoty určené pro carskou rodinu, kterých bylo padesát. Z nich se v nejrůznějších sbírkách po celém světě dochovalo 43.
