Patřili mezi elitní válečníky, kteří stáli v přední linii a útočili jako první. Plnili také úlohu osobních strážců, žoldnéřů a nájemných zabijáků. Berserkerové vždy vypadali, že neznají strach ani bolest. Zuřivě se vrhali na nepřítele a sekali do něj jako smyslů zbavení. „Byli šílení jako vlci a silní jako medvědi," popisuje kladská báseň Haraldskvæði.
Šeptalo se o nich, že jsou vlkodlaci. Jakmile se oblékli do kůží šelem, věřili, že získají jejich schopnosti. Pod nimi byli zcela nazí. Mezi jejich další výbavu patřily jen zbraně a štít. Ukazovali tak, že jsou nezranitelní a smrti se nebojí.
Berserkerové a štíty
„Odinovi muži se vrhli vpřed. Vyli jako divoká zvířata, kousali okraje svých štítů a zabíjeli vše, co jim zkřížilo cestu. Oheň ani železo jim neublížilo," líčí válečníky Islandský historik a básník Snorri Sturluson ve své sáze Ynglinga ze 13. století. Nejstarší zmínka o berserkerech pochází již z konce 9. století, kdy je král Harald I. Krásnovlasý využíval jako osobní ochranku. Další legendy vyprávějí, že v bitvě u Stamford Bridge jeden berserker zabil přes 40 Anglosasů. Před bojem zase žoldnéř jménem Hardbeen „pojídal žhavé uhlíky, skákal přes oheň a nakonec, když se prokousal všemi druhy šílenství, zabil mečem všech šest nepřátel."
Právě nepochopitelná zuřivost a zvláštní šílenství berserkery proslavila. Ságy popisují, že před bitvou měli zimnici, drkotaly jim zuby, najednou zrudli a začali kousat do svých štítů. Následně u nich nastoupil zuřivý amok. Během boje pak měli pěnu u úst. Jakmile střet skončil, nastoupila otupělost. Bojovníci byli několik dní zcela fyzicky a psychicky vyčerpaní. Nejedli, nepili a nevycházeli ze svého obydlí.
Viking se sekerou.
Dá se také předpokládat, že polonazí berserkerové, bojující v první linii, byli více náchylnější ke zraněním než ostatní vikinští válečníci. „Zdá se, že pokud muž zůstal s vážnými zraněními nebo se stal invalidou, nepohlíželo se na něj svrchu. Místo toho byl hrdinou," vysvětluje Peter Pentz, kurátor Národního muzea v Dánsku. „I bůh války Tyr přišel o ruku a jeho bojové schopnosti nebyly sníženy. Ódin zase neměl oko. I přesto viděl více, než ostatní."
Bersekerové a drogy
Co neklid vojáků, otupení bolesti a následná vyčerpanost způsobilo? Na to se snaží již několik století odpovědět vědci z různých oborů. Již v 18. století se předpokládalo, že berserkerové užívali drogy. Podle etnobotanika Karstena Fatura jim stav trasu navozoval blín černý. Rostlina obsahuje několik toxických látek ze skupiny alkaloidů, jako hyoscyamin a skopolamin. Ty způsobují halucinace, tlumí bolest, uvolňují mysl, ale také zvyšují tělesnou teplotu.
„Není divu, že bojovali nazí, po požití blínu jim muselo být strašné horko," říká Fatura. „Rostlina také snižuje krevní tlak. Rány tak méně krvácejí. Proto se zdálo, že válečníci mají větší odolnost vůči poraněním." Podle vědce se také pověstné zakousnutí do štítu dá objasnit snahou potlačit drkotání zubů.
Peter Pentz si však myslí, že zběsilost mohla nastat i bez drog. Berserkerové se mohli dostat do tzv. psychomotorického automatismu, hypnotického transu, který se projevuje sníženou odpovědností. Lidé si v tomto stavu neuvědomují bolest, postrádají kritické myšlení a nevnímají své okolí. Následně pak přichází únava a vyčerpání.
Zdroj:
www.stoplusjednicka.cz, www.historyextra.com, www.historynet.com, www.en.wikipedia.org
