Mluvící papoušci jsou zobrazováni jako domácí mazlíčci pirátů. Okřídlení parťáci sedí věrně svým majitelům na rameni a doprovázejí je všude, kam se pohnou. Volba tohoto zvířete se zdá možná zvláštní, protože je logičtější a jednodušší chovat na plachetnici kočku, nebo psa. O kočku se pečuje snadněji, a kromě toho dokáže bojovat s otravnými hlodavci, kteří se pro námořníky stali skutečnou pohromou. Proč má tedy za mazlíčka každý správný „mořský vlk“ zrovna papouška?
Ostrov pokladů
Možná vás překvapí, že papoušci pro piráty vůbec nebyli domácími mazlíčky. Drsný pirát s ptákem na rameni se vůbec poprvé objevil ve Stevensonově románu Ostrov pokladů. Kultovní kniha vyšla roce 1883 a stala se nejznámější klasikou pirátského románu. Z dobrodružného příběhu skotského autora se piráti „rozprchli“ do stovek dalších knih. Pirát se stal později i ústřední postavou mnoha oblíbených filmů. Papoušek na rameni byl zajímavým a exotickým poznávacím znamením, a proto se tento obrázek tolik vžil.
Kapitánův společník
Je možné, že papoušek na rameni byl Stevensonův výmysl, stejně jako například slavné „černé znamení“? Historici tvrdí, že vše bylo úplně jinak. Papoušci v 18. a 19. století skutečně byli společníky pirátů. Ale ne na dlouho. Pro námořníky totiž mluvící pták nebyl ani tak domácím mazlíčkem, ale… zbožím. Plavba po moři byla cesta do vzdálených zemí, která běžně trvala měsíce. To bylo důvodem, proč se vše, co se z dalekých zemí přivezlo, považovalo za velmi cenné. Exotická zvířata z Jižní Ameriky, Afriky, Austrálie a jihovýchodní Asie byla mezi bohatými obyvateli Starého světa hodně žádaná. Movití lidé z vyšších vrstev byli ochotni zaplatit velké peníze za opice a papoušky.
Žádané zboží
Pro námořníky byla objednávka takového papouška velkou a ceněnou zakázkou. V 18. století se za papouška Ara, Žako nebo Kakadu platila velmi vysoká částka. Jeden honorář za exotického ptáčka byl stejný jako tříměsíční plat obyčejného námořníka. Proto si nikdo nechtěl nechat takovou příležitost ujít. Chytali tak tyto krásné a inteligentní ptáky ve vzdálených zemích, nebo je ve směnném obchodě vyměňovali s domorodci. Také opice byly žádaným zbožím, ale vzhledem ke složitosti přepravy je námořníci dováželi jen zřídka.
Pán štěstěny
Ne nadarmo se mořským vlkům říkalo „pánové štěstěny“. Finanční blahobyt pirátů závisel do značné míry na štěstí. Bylo opravdu ve hvězdách, zda se jim povede ulovit a poslat klientovi dobrou kořist, nebo ne. To se děje i dnes. Proto se žádný námořník, ani pirát z té doby nebránil přivýdělku. Prodej vzácných papoušků sice nebyl tak výnosný jako velká námořní loupež, ale netrestal se oběšením. Námořník s papouškem na rameni potloukající se po přístavním městě nebyl před 200-300 lety ničím neobvyklým. A tak zůstane už pravděpodobně navždy zakořeněn v naší fantazii.
Zdroje: zahranicni.hn.cz, pictolic.com