První škola karate byla v SSSR otevřena roku 1969. O několik let později se v zemi konaly první turnaje. Největší rozkvět zažilo karate právě v 70. letech 20. století. Stoupenců tohoto umění bylo zanedlouho více než šest milionů. Nejznámější školy se na konci 70. let vyskytovaly v Moskvě či Leningradu.
Přes prvotní nadšenou reakci se vláda začala obracet ke karate zády. Bojovníci karate odcházeli od jiných zavedených ruských sportů, jako byl box nebo sambo. Navíc se Rusové nemohli v karate nijak celosvětově vyznamenat, jelikož sport tehdy nepatřil mezi olympijské disciplíny. Komunisti si zakládali na mezinárodní prestiži, a tak se jim karate přestalo líbit (Zdroj: https://www.rbth.com/history/329166-brutal-communist-karate).
Další důvod tkvěl ve způsobu provádění karate. V SSSR neexistovala v bojových sportech pravidla. Cílem nebyla spravedlivá ukázka síly, ale zničení nepřítele, takže krev tekla proudem a nikomu to nepřišlo zvláštní. Šlo hlavně o to, aby byl protivník zasažen velkou silou na zranitelné místo, navíc v bleskové rychlosti. Mnohdy se tak zápasy podobaly divokým pouličním bojům gangů. A to nejenom zdánlivě.
Zanedlouho začalo být drsné sovětské karate spojováno s kriminálním podsvětím. Tam se stalo oblíbeným prostředkem k vyřizování účtů. Mafiáni se v jeho krvavější a agresivnější podobě zlepšovali a policie se jich začínala bát. Situace se vymkla kontrole (Zdroj: https://www.extrastory.cz/sovetske-karate-bylo-natolik-brutalni-ze-ho-museli-zakazat ).
Protože karate nebylo olympijskou disciplinou, bylo pro okázalý Sovětský svaz nezajímavé.
Obecně začínali být Rusové v karate tak dobří, že poráželi policejní složky při demonstracích. Vláda se obávala možného povstání, kdy by byli necvičení policisté vůči vycvičeným karatistům krátcí.
Roku 1981 přijalo prezidium Nejvyšší rady SSSR dva dekrety významně ovlivňující jakékoliv provozování karate, hlavně jeho tréninky. Podle vyhlášky nebylo možné karate učit ani v soukromí, tedy ani přátele, rodinné členy nebo známé. Za porušení pravidel mohli trenéři dostat až 2 roky ve vězení a tučnou pokutu. Pokud však byl dotyčný už v minulosti odsouzen za trénink, mohl dostat trest až pěti let s možností konfiskace majetku. Existovaly také ilustrativní procesy, které měly ukázat závažnost trestu a vystrašit všechny pokušitele. Karate mohli v té době provozovat a učit pouze agenti KGB a vybraní členové policejních jednotek.
Po zákazu byl například usvědčen slavný trenér Valerij Gusev, který za nelegální trénink karate dostal 5 let odnětí svobody. Přesto dodnes trénuje mladé karatisty jako vedoucí moskevské školy bojových umění. Zajímavé je, že jeden z průkopníků karate v SSSR, Tetsuo Sato, stál v době zákazu na straně vlády. Jeho studenti aktivně pomáhali policejním složkám. Škola, na které učil, byla jednou ze stanovišť Státního bezpečnostnímu výboru.
Opětovné povolení karate přišlo až za 8 let. V červnu roku 1989 se sovětští atleti zúčastnili mistrovství Evropy. Ještě v ten samý rok byla v Moskvě zaregistrována Sovětská asociace východních bojových uměni. I přesto se však sláva sovětského karate ze 70. let nikdy neobnovila.
