Rozvod v minulosti: Veřejná dražba manželky byla legálním a nejsnazším způsobem

Dražba manželek byla v Anglii běžnou věcí

Dražba manželek byla v Anglii běžnou věcí

Foto: wikipedia

Když je rozvod drahý, jak jinak se kromě vraždy zbavit své manželky? Na začátku 17. století se v Anglii zjevil podivný nový trend - vydražit ji. Za nejvyšší nabídku si mohl kterýkoliv muž odvést domů zcela novou paní a pokud by mu nevyhovovala, vrátil by se s ní na tržiště a vyměnil ji za pár šilinků nebo pivo.

Když se George Wray rozhodl, že není jiného řešení, než se s otravnou manželkou navždy rozloučit, uvázal jí kolem pasu provaz a jako mulu ji přitáhl na tržiště. Kolemjdoucí se shromáždili a poslouchali jeho zvolání plná chvály; nejhorší manželčiny vlastnosti si samozřejmě nechal pro sebe. ,,Jeden šilink!“ zakřičel někdo z davu. Jmenoval se William Harwood a právě se stal novým manželem paní Wrayové. ,,Ta žena s ním spokojeně odešla a Harwood se culil, jako by si pořídil nový kabát nebo čepici,“ komentoval transakci jeden z diváků. Psal se rok 1847 a bylo zcela běžné svou choť prodat naprosto cizí osobě.

Rozvody v Anglii byly v té době velice drahé a pro populaci nižší a nižší střední třídy nedosažitelným řešením. První zmínky o rozvodu prodejem se datují do 17. století. Manželé se na konci sňatku obvykle domluvili a společně a nenásilně vyrazili na trh. Ženu si v mnoha případech koupil její milenec. Často ale choť končila s ohlávkou kolem krku nebo pasu jako nemocný kůň, dotažena na veřejnost, kde se o ni poprali neznámí muži. Chování jako ke kusu dobytku mělo neposlušnou či nevěrnou manželku co nejvíce ponížit.

Marie Vášová v roli Kateřiny Stradové

Podivný vztah Rudolfa II a Kateřiny Stradové: Na lásku čekal do jejích čtrnácti

Prodej se udržel do 20. století

Jiný případ zmiňuje dražbu Mary Whitehousové, tu po letitých sporech a manželčině hubatosti prodal její muž do rukou jistého Thomase Griffithse. Po dlouhém přebíjení s jiným zákazníkem (cena začala na jednom šilinku) za ni nabídl jednu guineu, která se v té době rovnala týdenní výplatě kopáče. O dražbě psaly místní noviny.

Těmto praktikám měl v roce 1753 zabránit anglický manželský zákon, z aukcí se ovšem stala jakási veřejná zábava a lidé se jí nechtěli vzdát. Mezi lety 1780-1850 bylo takto prodáno do cizího vlastnictví 300 žen. Prodeje několikrát zmínil i londýnský Times. V jednom případě šlo o řezníka, který svou manželku za tři guinee přenechal řidiči povozu.

Prodej manželek v Anglii masově opadl v roce 1857, když se rozvod stal mnohem snadnějším a dostupnějším řešením. Přesto se v několika případech nechtěné ženy k prodeji objevovaly až do roku 1913.

Zkrášlovací prostředky byly za socialismu nedostatkovým zbožím.

Kosmetické přípravky za socializmu: Parfém Duch Moskvy a Indulona

Akční letáky