O intimním životě nejznámější české spisovatelky už bylo napsáno mnoho článků, ty slušnější poukazují na její citovou frustraci v manželském vztahu s tyranem, ty méně slušné ji rovnou nazývají "rozhoďnožkou". Pokusme se podívat na osobnost Boženy Němcové bez předsudků i osobních emocí. Co ji ve skutečnosti vehnalo do náručí mnohých pražských intelektuálů?
Kolik milenců Němcová za svůj nepříliš dlouhý život vystřídala, se neví. Doložený je jen její vztah s básníkem Václavem Bolemírem Nebeským, s přírodovědcem Janem Helceletem, s lékařem Vilémem Lamblem a studentem Hanušem Jurenkou. Nicméně i tyto čtyři avantýry stačily k tomu, aby vrhly na oceňovanou intelektuálku špatné světlo a staly se zdrojem nekonečných drbů.
Němcová přitom nebyla prostoduchou "holkou do větru", která přišla do Prahy jako vesnický balík a neubránila se svodům velkého města. S Josefem Němcem se chtěla rozejít už po prvním roce manželství. Rozvody v 19. století sice nebyly obvyklé, ale ani nemožné. Myšlenku na odchod od muže jí překazilo mateřství. Nechtěla dopustit, aby její dítě vyrůstalo bez otce. "Zbyla mi jediná vášeň — láska k mým dětem, a pro tu trpěla jsem výsměchy, všechny sprostoty, pro tu obětovala jsem se otroctví, jež ja často horší než otroctví v Americe,“ vyznala se Němcová v dopise své přítelkyni v roce 1856.
Nutno dodat, že v předrevoluční Praze ve 40. letech 19. století vládla mezi obrozenci a intelektuály bohémská atmosféra, která mimomanželské vztahy a volnou lásku nijak neodsuzovala, naopak spíš protestovala proti zastaralým hodnotám a zkostnatělým mravokárcům. Takové hnutí hippies v dobovém hávu, řekli bychom.
Pro půvabnou vdanou ženu s literárními ambicemi nebylo těžké v tomto prostředí navázat milostný románek. Problém tkvěl v tom, že žádné milostné dobrodružství nemělo trvalý charakter - muži Němcovou milovali, ale nechtěli se vázat. Sami kráčeli za svými cíly, ambicemi a revolučními ideály. Nebeský odjel studovat do Vídně, medika Jurenku poslali rodiče po studiích do Polska atd.
Kdyby byla Němcová skutečně tou "promiskuitní rozhoďnožkou", jak ji dnes někteří rýpalové nazývají, určitě by ve svých avantýrách uměla lépe chodit. Začala by si třeba i s vlivnými a bohatými muži, kteří se jí vytrvale dvořili a byli ochotni jí "za trochu lásky" poskynout podporu v chudobě. Němcová však na takové návrhy neslyšela. Chtěla být svobodná jak v tvorbě, tak v osobním životě.
Němcová se ve skutečnosti celý život jen snažila vyplnit prázdné místo v srdci, ale nikdy nepotkala nikoho, kdo by její cit plně opětoval. "Moje srdce bažilo býti velmi milováno, mně bylo zapotřebí lásky jako květině rosy — ale darmo jsem hledala takovou, jakou jsem já cítila,“ napsala manželovi roku 1956. Zda její slova Josef Němec pochopil, není jisté. Božena jimi nicméně projevila obdivuhodnou upřímnost, která se ve své době málo viděla. Díky tomuto dopisu také víme, že celý život toužila po něčem, co nikdy nepřišlo.