Hluboko pod pražským sídlištěm Prosek se klikatí svět tajemných chodeb, katakomb, sálů a jezírek. Podzemní svět, jehož celkový rozsah není dodnes zcela znám, má dlouhou a bohatou historii. Sloužil jako útočiště psanců, pískovcový lom nebo uhelná štola.

Kolem jeskyní bylo rušno již kolem roku 2000 př. n. l., kdy se zde usídlili lidé doby železné. Nad podzemím se roku 970 vztyčily zdi kostelíka sv. Václava, který založil kníže Boleslav II. Svatyně se stala jedním z míst, odkud mohli lidé sestoupit do labyrintu. Podzemní chodby, budované od dávných časů, mířily v jedné větvi až do Staré Boleslavi, kde Boleslavův otec zavraždil svého později svatořečeného bratra Václava. Směr této podzemní trasy lze dodnes sledovat podle kapliček a božích muk postavených na povrchu.

Další zajímavostí je, že osa tvořená spojnicí mezi rotundou sv. Kříže v Praze na Starém Městě, proseckým kostelíkem a chrámem ve Staré Boleslavi sloužila v 11. století jako astronomická pomůcka pro určení jarního slunovratu.

V podzemních sálech bylo živo také v 17. století, kdy zde pronásledovaní Čeští bratři sloužili tajné mše. Dodnes tam prý svědci slýchávají tajuplný zpěv.

Z dříve obrovského labyrintu se dodnes dochovalo jen několik kilometrů. Geologové a archeologové tam našli oltáře i kaple, jde však jen o zlomek toho, co prosecké podzemí kdysi obsahovalo a dodnes vlastně obsahuje.

Vstup do proseckého podzemí

(boh)

PŘÍŠTĚ: BÝČÍ SKÁLA

.